Ivan Hoffman: Cizí neštěstí
Bude tomu přes čtyřicet let, co mi kdosi vyprávěl o mladém Japonci, který z nějakého mně neznámého důvodu dlel jistý čas v Československu.
Prý byl šokován z toho, co se vysílalo v našich televizních novinách, a tvrdil, že v Japonsku by bylo neslušné, a tedy zcela nemyslitelné, aby se lidé v televizi dívali na cizí neštěstí.
Čtěte také
Nevím, proč se mi tato vzpomínka vynořuje z paměti, když jsem toho Japonce osobně neznal, japonské zprávy jsem tehdy, ani nikdy později neviděl a nemohl je tedy s našimi porovnat. Navíc mám podezření, že takovéto vzpomínky si žijí vlastním životem a v čase se tráva odjinud stává v naší představě stále zelenější.
Jisté ale je, že když se v médiích široce referuje o batoleti utopeném v zahradním jezírku anebo o hořících lidech vyskakujících z jedenáctého patra paneláku, představím si Japonce, který říká: Tohle by v našich zprávách nebylo.
Přitom co já vím? Možná ani Japonci nejsou, co bývali, a z pohledu na cizí neštěstí již nemají trauma. Co lépe ostatně upoutá pozornost a zajistí sledovanost než špatná zpráva? Kdyby nebylo všech těch lidí umírajících na vzácné nemoci, padajících letadel či mostů, vybuchujících skladů ledku uprostřed města plného lidí, nemuseli bychom si něco podobného vymyslet, aby to uspokojilo poptávku po cizím neštěstí?
Ty dobré nám nestačí?
Čtěte také
Nevím, jestli je někde tráva zelenější, čímž myslím společnost, která si vystačí s dobrými či neutrálními zprávami. Obávám se ale, že nikoli. V různé míře budou všude média zištně vycházet vstříc lidským slabostem, jako je závist, škodolibost, zlomyslnost, a protože jsme stále otrlejší, adrenalinu a krve bude spíše přibývat.
V minulosti mimochodem lidé s oblibou přihlíželi veřejným popravám z podobného důvodu, proč se cizí neštěstí těší pozornosti dnes: Čerpáme z něj úlevu, že na tom sami nejsme až tak špatně. Proto si lidé špatné zprávy nenechají vzít.
Toho Japonce jsem mohl nechat vejít jedním uchem dovnitř a druhým ven. Pokud se vzpomínkou na něj žiju tak dlouho, bude to proto, že jsem sám sebe shledal Japoncem, který se při pohledu na cizí neštěstí stydí.
Nejsem naivní a vím, že neštěstí bude člověka provázet vždy. Jenom mi přijde nezdvořilé, nízké a nepatřičné se v něm rýpat.
Autor je komentátor Deníku
Související
-
Ivan Hoffman: Jak rozhýbat ekonomiku
Nemám to z vlastní hlavy, nýbrž z vyprávění dcery, která na ctihodné zahraniční univerzitě před lety absolvovala přednášku, jak funguje tržní ekonomika.
-
Ivan Hoffman: S křížkem po funuse
Mít vizi. To je něco, co se v dnešní bezradné době poptává a nesmírně cení.
-
Ivan Hoffman: Butterfly effect
Budleji davidii se přezdívá motýlí keř. Jakmile rozkvete, slétnou se na něj motýli, které láká buďto fialovým květenstvím, anebo omamnou vůní.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
