Ivan Hoffman: Čí je svět

17. srpen 2022

Stalo se to už někdy před měsícem, ale ještě stále na to myslím. Potkaly se nám pohledy se srnou, co stála za plotem ne dál než nějakých pět metrů. Nikam nespěchala a ani já jsem neměl naspěch. Stáli jsme a nechali kolem nás dlouze plynout čas. Byla to scéna, u které není zřejmé, zda srna vstoupila do mého světa, anebo já do toho jejího. A nebylo to jen plotem, ta jistota, že určitě nesdílíme svět jediný, společný.

Byli jsme si cizí a s propastí věků mezi námi nešlo nic udělat, ani kdybychom chtěli. Neumím říct, jak dlouho jsme na sebe hleděli, ani kdo první uhnul zrakem. Mohlo to být několik minut, ale také celá věčnost.

Čtěte také

Zcela mimo kontext mi hlavou prošla Vaculíkova otázka „Čí je svět“, u které se už před čtyřiatřiceti lety zlobil, že se normální slušná většina přizpůsobuje hrstce těch špatných, ale současně přísně konstatoval, že lidé si nejsou rovni a nemají mít stejná práva.

Ano, je to ten slavný fejeton, ve kterém Ludvík Vaculík píše: „Když už se, dámy a pánové, necháváte na každý kopec vytáhnout lanovkou, takže v horách je pomalu víc železa a betonu než dřeva, přestaňte alespoň záludně močit do bazénu!“

Postřeh Jamese Bonda

Čtěte také

Na otázku, čí je svět, lze odpovědět otázkou: Který? Máme tady totiž svět, který patří těm špatným, pokud se s tím smíří většina. A pak je zde svět, který si špatní nikdy nepřisvojí, svět, který se jim nepřizpůsobí, svět, který dokáže špatností prostupovat k lepší budoucnosti, aniž by na něm zlo jakkoli ulpělo.

Ludvík Vaculík byl ovšem přesvědčen, že svět je jeden, a proto nelze rezignovat na jeho obranu. Když se teď probírám jeho lamentací, co chvíli si povzdechnu, že tehdy, v roce 1988, byl svět ještě v pořádku. Relativně, samozřejmě, protože ráj na zemi nebyl nikdy a ani nikdy nebude. Že je něco doopravdy z gruntu špatně, dnes poznáme podle toho, že jeden svět nestačí.

Ivan Hoffman

Vnímám tento postřeh Jamese Bonda, agenta 007, jako dobrou zprávu: Náš svět vždy bude náš, řádný, poctivý, smysluplný a nezcizitelný. A pokud jde o ten cizí, ve kterém se většina neumí zříct špatností, a proto špatným ustupuje a sedá na lep, řekl bych, že není o co stát.

Autor je komentátor Deníku

autor: Ivan Hoffman
Spustit audio