Ivan Binar: Volavka a budoucnost
V potoce u břehu číhá na ryby osamělá volavka a je téměř neviditelná. Štíhlá a šedivá stojí po kolínka ve vodě, vyhlíží kořist, splývá se stvoly rákosí a orobince. Ale když rozprostře širokánská křídla, když jimi zamává a vzlétne, zakryje notný kus oblohy. Nese se majestátně, až se z toho tají dech!
U potoka jsem si vzpomněl na pana vládního radu Bayera. Svého času – tenkrát u nás, milé děti, vládli komunisti s podporou sovětských tanků – vydělával jsem si na živobytí tlumočením v rakouském uprchlickém táboře Traiskirchen a pan vládní rada byl tam šéfem vystěhovaleckého oddělení.
Čtěte také
Jeho zvykem bylo klást vyděšeným uprchlíkům stereotypní otázku: Jak si představujete svoji budoucnost? Dostávalo se mu bezradných, neurčitých odpovědí. Ta otázka byla nepatřičná. Lze si budoucnost nějak představit?
A k čemu to chtěl vědět, když s tím nemohl nic dělat… když mu to bylo Wurscht. Kdyby se jich zeptal, kam chtějí z Rakouska vycestovat, v jejich situaci by to byla otázka patřičnější.
Cosi se zvrtlo
Co bych na tu nepatřičnou otázku odpověděl já? Byl jsem tenkrát v podobné situaci jako ti bezradní uprchlíci. Na budoucnost jsem neměl ani pomyšlení, zaměstnávaly mě starosti, které dnešek přinášel, problémy s existencí v novém prostředí: potřeba naučit se žít ve svobodném, demokratickém světě, v cizí zemi, v Evropě. Budoucnost neuteče, necháme si ji na jindy.
Čtěte také
Snění je upředeno z jiné látky nežli představa. Sen přichází sám, bez pozvání a probuzení nemusí být vždycky příjemné. Sníval jsem tenkrát, že se vrátím do svobodné, demokratické vlasti, z Evropy konečně zase do Evropy.
Snil, snil, pak se probudil a zjistil, že to byl jenom sen. Vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že se naší zemi podaří vyškubnout ze chtivé náruče a vrátit se zpátky.
A hle, jak praví Bohumil Hrabal, neuvěřitelné se stalo skutkem. Po letech jsem se vrátil do svobodné, demokratické země, do své vlasti; z Evropy zase do Evropy. – Jenže cosi se zvrtlo a mne sevřela úzkost, přikradly se obavy, popadl mne strach.
Kdyby se pan vládní rada zeptal dnes, jak si já představuji budoucnost, odpověděl bych mu: Stanu se volavkou, rozprostřu perutě do takové šíře, že zakryjí celé nebe, aby se Slunce na to, co se děje v naší zemi, nemuselo dívat.
Autor je spisovatel
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
