Ivan Binar: Čáp a jeho hnízdo
Můj přítel Čaroděj od Kokořína mi poslal elektronickou poštou přímý přenos z čapího hnízda v Bohuslavicích u Trutnova. Z pravého čapího hnízda s nefalšovaným čápem. Vítr fouká, peří se chvěje, čáp větru vzdoruje. Prý je rodu mužského. Paní čápová se dostaví později, až bude uklizeno a nachystáno k důstojnému přebývání.
Za tu dobu, co se potloukali po Africe, narostlo jim v hnízdě trávy, že by uživila kozu, osla a ještě pár králíků. Jenže jak je dostat na komín, do takové výšky? Vrtulníkem by to mohlo být nebezpečné a po žebříku osli nelezou, ani kozy nebo králíci.
Pan čáp si musí sám nějak poradit. Teď zrovna vyhlíží paní čápovou.
Čtěte také
Snad se jí cestou nic zlého nepřihodí, nebezpečí číhá při každém mávnutí perutěmi; snad nevrazí do elektrických drátů s vysokým napětím, nesrazí se s mrakodrapem nebo s letadlem, taky by mohla spolknout něco pesticidy otráveného nebo nějaký pomatenec by ji mohl zastřelit.
Až se ta zdrženlivá dáma dostaví, přivítají se v uklizeném čapím hnízdě radostným klapotem zobáků a obřadným natřásáním. A pak spolu budou mít dvě až pět bílých vajec, budou se střídat v sezení a za třiatřicet dnů se začnou klubat jejich dětičky, věčně hladová čápata.
I my podléháme zákonům přírody
Rodiče si divže křídla neulítají při shánění potravy: myší, žab a hmyzu všelijakého. Konečně pestrá evropská strava po těch jižních sarančatech. V půli srpna budou už mlaďoši schopni doletět až do zimovišť v Africe; sami, bez rodičů.
Čtěte také
Jak je to vůbec možné, že mladí, letos teprve vyklubaní čápi, bez odborného vedení, poprvé trefí sami do teplých krajin a pak zase zpátky k nám? Jak to ta moudrá příroda dělá?
Čápe, čápe, bílý čápe,
kdo z nás lidí tohle chápe,
že nesejdeš na scestí,
že se vyhneš neštěstí?
Příroda je zázrak a taky my, lidé, do ní patříme. Stejně jako čáp, koza, osel a králíci, taky myši, žáby, sarančata, bakterie a... viry.
Příroda má své zákonitosti, jimiž se běh světa řídí; ty zákony nestanovil člověk, ačkoli se mnohdy tváří, jako by byl ředitelem zeměkoule.
Mnohdy se my lidé domníváme, že příroda je naším vlastnictvím, že podléhá naší libovůli. Zapomínáme, že jsme jen její součástí, že také my podléháme jejím zákonům.
Málem bych zapomněl zmínit to podstatné: Vždyť čápi lidem přinášejí děti. A bez dětí to přeci nejde! Co bychom si bez těch čápů počali.
Autor je spisovatel
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
