Ivan Binar: Psí lidé

Co já s tím! Jak se mohlo něco takového vyvinout z divoké šelmy živící se Karkulkami! Už od nepaměti člověk zvířata inženýroval a na psovi se vyřádil snad nejvíc ze všech. Mezi koni tak velké rozdíly nejsou, ani mezi slepicemi.

Ivan Binar: S Jiřím Stránským v norském lese

• Upravit
• Smazat

Ta zpráva neblahá si mě našla v norském lese, v chaloupce jak ze severské pohádky.

Těch rozmanitých ras, co se člověku podařilo vyloupnout z důstojného, sebevědomého a nezávislého vlka! Aby mu sloužili: přinášeli zastřelené ptáky, honili se za liškou, tahali sáně, zachraňovali životy, pomáhali potřebným, bojovali se zločinci, závodili pro obveselení; nebo jen tak byli s člověkem, aby nebyl sám. Jako tahle Aljoša, kterou jsem měl tři dny na krku. 

„Ne abys jí dal buřta!“

„A co třeba škvarek...“

„Zbláznil ses?“

Pod stolem v hospodě

Třikrát denně jsem to zvířátko oblékal do slušivého oblečku, poutal fešáckým postrojem a uvazoval k pevné šňůře, aby si nemohlo jít, kam je napadne, a vyráželi jsme do ulic – venčit. Aljoša zabořila čumák do prostoru naplněného zřejmě lákavými, člověku nedostupnými pachy a vůněmi těsně nad zemí a vlekla mne, pevně upoutaného na konci šňůry, kam se jí zamanulo, kam jsem původně nezamýšlel.

Ivan Binar: Papír, stromy, papír

• Upravit
• Smazat

Máme v domě vedle vchodu na stěně kovové chlopně, do kterých se zasouvají nepotřebné papíry: reklamní letáky, informace o zboží všeho druhu a jeho cenách, tiskoviny všelijaké, nevyžádané.

Čmuchala a čmuchala, až vyčmuchala ideální místo a tam to udělala. Já jsem to sebral do pytlíku a mohlo se čmuchat dál. Šel bych jinam, jenže Aljoša nedala, vedla si svou, ona tu byla určující, bylo to její venčení. Dlouho ji to nebavilo, po chvíli si mě odvlekla domů a věnovala se slastnému klimbání na gauči. Tož takového psa bych nechtěl.

Aljošu jsem třetího dne vrátil živou, napapanou, vyvenčenou a neporušenou. Od té doby se zdravím s několika psími lidmi, s nimiž jsem se denně vídal a nezdravil; dřív jsme se míjeli, teď se potkáváme. Snad i to je dost dobrý důvod mít psa.

Co bych si počal, kdyby mi osud nějaké psisko svěřil do opatrování napořád? Nabízí se skvělá možnost předat zvíře do útulku pro opuštěná zvířata s výhledem na Vltavu a předat je odborníkům v policejních uniformách.

Ivan Binar|foto: Věra Luptáková

Ale to bych mu – příteli člověka – přece nemohl udělat! Podrobil bych ho nelítostnému, tvrdému, důslednému výcviku a vychoval z něj psa, který je nejšťastnější pod stolem v hospodě. Takového Cézara měl můj kamarád Milan Kubes v Mnichově a jejich soužití bylo ideální.