Ivan Binar: Peníze, peníze
Vojín Pavelka byl podivín s podivným vztahem k penězům. Bylo to v dobách, kdy se korunové mince vyráběly ze žlutého kovu a symbolická žena ozdobená rýčem na nich sázela symbolickou lipku slovanskou se čtyřmi listy lipovými.
V těch dobách panovala všeobecná branná povinnost, na vojnu musel každý obstojně zdravý mladý muž. Také Pavelkovi ostříhali vlasy, vrazili do rukou samopal vzor 24 a udělali z něj vojína.
Čtěte také
Prostý vojín dostával každý měsíc 70 korun, aby měl na dopisní papír a známky, krém na boty, cigarety a zbylo-li taky na pivo. Říkali jsme tomu žold, ale žoldáci jsme věru nebyli. Vojín Pavelka popadl těch mizerných sedm papírových desetikorun a běžel s nimi do army, tak se říkalo vojenské kantýně. Nehodlal však utrácet, armař Baránek mu papír vyměnil za kov.
Obtěžkán sedmdesáti mincemi svalil se vojín Pavelka na kavalec, nabíral peníze plnými hrstmi, vyhazoval je do vzduchu a nechal na sebe padat. Sprchoval se korunami. Tvářil se přitom blaženě, jako by prožíval bůhvíjak slastné okamžiky; jak miliardář strýček Skrblík v Kačeru Donaldovi, když se koupe ve zlatě. Pavelkovi na vojně stačilo ke štěstí mizerných 70 kaček.
Kdo má hodně, chce mít ještě víc
Čtěte také
Mysleli jsme si, že politiku bude dělat poctivě a nezištně člověk majetný; takový, který má hodně peněz a majetku, koupání ve zlatě už se nabažil, takový nepropadne pokušení zneužívat politickou funkci k vlastnímu prospěchu, nemá to přece zapotřebí.
Má dost, co by dělal s dalším bohatstvím? – Ó, jak jsme se mýlili! Nikdo není dost bohatý, aby nechtěl být ještě bohatším. Spokojený se svými mizernými 70 korunami žoldu na měsíc byl akorát podivín Pavelka.
Je to snad přírodní zákon nebo spíš jakási ekonomická zákonitost, že kdo má hodně, chce mít ještě víc. A ještě, a ještě, a ještě… Bez rozumu, jen tak, aby byl mezi bohatými nejbohatším. Chlubí se jak malý vejtaha na pískovišti, že má největší a nejkrásnější kyblíček.
Pak je tu ještě cosi nesmírně lákavého, co se dá za peníze pořídit – a to je moc. Možnost ovládat, mít pod kontrolou lidi, mít svoje firmy, svoje sdělovací prostředky, své zákonodárce a nejraději by si přivlastnil celý stát. Pozor na ně, spoluobčané a voliči, jsou mazaní, lžou a podvádějí, ať jim zas neskočíme na vějičku!
Autor je spisovatel
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
