Ivan Binar: Chrousti a vrabčáci
Když se za mého dětství slavily slavné májové dny, bývávalo všude plno chroustů. Po čtyřech letech strávených v podzemí, kdy jako ponravy užírali pšenici kořínky, proměnili se v úctyhodné brouky s vějířky na tykadlech, vzlétli na stromy a pustili se do listí.
Kdo měl slepice, setřásal chrousty pro slepice, mohly se za nimi utlouct. Nezbední chlapci strkali chrousty děvčatům za límec. Ty, panečku, ječely! – Avšak jednoho dne chrousti zmizeli, jako když do vrabců střelí. A bez chroustů už to není ono. Snad to zavinily pesticidy.
Čtěte také
Nebo vrabčáci uličníci, pobývali s námi ve městech i na vsi a najednou zmizeli, jako ti chrousti. Kam se poděli? A přitom v našich končinách jsme je nehubili jako v Číně. Velký vůdce Mao Ce-tung prohlásil vrabce spolu s mouchami, komáry a potkany za škůdce užírající lidem chleba. Vyhlásil všečínskou kampaň Dostaň vrabce.
Poslušný čínský lid se do toho pustil všemi prostředky. Celá Čína, každý občan i docela malý občánek honil vrabce, nedal jim spočinout. A když znavení ptáci padali únavou z nebe, lid je utloukal holemi. Poslední vrabčí hejno se pokusilo o záchranu na zahradě polského velvyslanectví v Pekingu.
Já nic, já muzikant
Jenže čínský lid poslušný velkého vůdce obklíčil zahradu, dva dny a dvě noci nepřetržitě rachotil, bubnoval a tloukl do hrnců, až vyhubil i tu poslední hrstku žadatelů o azyl. Polští diplomaté pak vrabčí mrtvolky nabírali lopatami.
Čtěte také
Kampaň Dostaň vrabce měla ovšem nedozírné následky: porušení ekologické rovnováhy vedlo k přemnožení škůdců, kterými se vrabci živí, následkem byla neúroda a hladomor.
V našich osvícených končinách se kampaň proti vrabcům nekonala a přesto jich povážlivě ubylo. Snad proto, že se už nechová tolik drůbeže, při níž se vrabčáci přiživovali; je méně hmyzu, taky plevelů s výživnými semínky a přibylo predátorů – strak, sojek a krahujců… Vrabec je tvor na ekologické změny značně citlivý.
Nabízí se ještě jedno, poněkud krkolomné vysvětlení: Vrabčáky napadlo, že by se mohli živit chrousty, a tak se do nich s vervou pustili, až je všechny spořádali.
Jenže chrousti jsou pro drobné vrabčáky příliš velkými sousty. Přecpali se a začali hynout, divže s těmi chrousty taky nevyhynuli. Tím pádem má pan člověk čisté svědomí a může tvrdit: – To já ne, já nic, já muzikant.
Autor je spisovatel
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
