Ivan Binar: Racek a západní vítr

Cesta končí malým přístavem pro jachty, motorové čluny a několik nových hausbótů – příbytků na vodě, pro něž naše mateřština nemá jedno slovo. Podobně je tomu s germanismem štamgasti.

Čtěte také

Ivan Binar: Holátko

Vodní plocha před námi není opravdové moře, je to mělká zátoka Baltu s úzkým hrdlem, kterým se moře vtírá do roviny porostlé rákosem, u zátoky vesnička Vieregge: Nové patrové domky s tradiční rákosovou střechou, se zahrádkou a růžemi klátícími se ve větru, vše k pronajmutí za dostupný peníz.

Jsme na ostrově Rujáně (s dlouhým á). Ve 12. století tu žili Západní Slované a panoval jim kníže Jaromar I.

Ve městě Bergen nechal postavit kostel Panny Marie, už je přestavěný a po Jaromarovi zbyl tu jen kámen, notně omšelý reliéf a po Slovanech zůstal na mysu Arkona kopeček zarostlý trávou, zbytky sídliště. Místní názvy neznějí našim uším zrovna germánsky.

Vítr od východu přivál rachot děl

Vítr na Rujáně fouká ve dne v noci a přináší rozptýlení, zapomenutí na věci znepokojivé a tudíž podstatné. Mám problém s racky.

Je to pseudoproblém a týká se množného čísla. Říkat jim rackové připadá mi knižní, v hovoru nepřirozené: Lolito, dva bílí rackové tě provázejí…

Čtěte také

Ivan Binar: Souboj o kačenu

Jenže slovo racci není ani trošku zvukomalebné. Místo: ,Přiletěli čtyři racci nebo rackové,‘ raději řeknu, ,že jich přiletělo o jednoho víc‘, pět racků. Nebo šest… Na nějakém tom rackovi přece nesejde.

Poklidné letní odpoledne. Několik racků, místních štamgastů přiletělo od moře a pokřikovalo nám nad hlavami.

Posedali si na střechy hausbótů a na stožáry jachet, dívali se na nás, jak pijeme kávu a cpeme se koláčem s rakytníkem řešetlákovým.

Ivan Binar, spisovatel a překladatel|foto:Věra Luptáková, Český rozhlas

Nejdrzejší a nejodvážnější pták provedl nálet na náš stůl a uzobl kus mého koláče. Vítězně se zachechtal, ale kořist neupustil.

Všichni racci (nebo rackové?)... Všech pět nebo šest racků odletělo s pokřikem zpátky na moře.

Vtom se stálý západní vítr obrátil a od východu přivál rachot děl, výbuchy min, střelbu, nářek raněných a dětský pláč... Nebo se nám to v poklidném letním odpoledni jen zdálo?

Autor je spisovatel