Iva Pekárková: Třínozí psi a korupce
Ten útulek se nacházel kousek od našeho charkovského bytu, ale nebylo snadné ho najít. Ulici, na které měl podle mapy stát, napůl zbořily ruské rakety a místo domů tu teď stál narychlo zbudovaný plot. Kdybych z dálky neslyšela štěkání a vytí psů, nejspíš bych hledání vzdala.
Budova byla dřevěná, zarostlá křovím, připomínala napůl rozpadlou chatku. Okna vymlácená od výbuchů zakrývaly tlusté kusy igelitu a od domku se táhl nesnesitelný puch. Než jsem se odhodlala zaklepat na dveře, objevila se v nich paní v teplákách, mikině a vatované vestě. Na obličeji měla masku, na rukou gumové rukavice, na nohou solidní boty. Pak vyšla ještě druhá právě tak odhodlaná žena.
Čtěte také
Vysvětlily mi, že v tomhle útulku žije 42 psů posbíraných v Charkově a okolí. Většina z nich byla zraněná při bombardování nebo šlápli na minu a jistě by byli umřeli, ale na nedaleké klinice je operovali, vytahali z nich šrapnely, zašili jim tržné rány, amputovali jim rozdrcené končetiny. Většina psů je tu třínohá, mají tu i jednoho dvounohého a toho musejí vynášet ven, aby si mohl ulevit na pruhu trávy u plotu tak jako ostatní psi tady.
Klece tu nemají, všichni žijí pohromadě mezi nábytkem v téhle malé chatě. Ženy po nich uklízejí, jak jen to jde – podívejte se, jak je tenhle pruh trávy čistý –, ale přece jen: dvaačtyřicet psů v malé místnosti, to se uklidit prostě nedá. Snad abych radši nechodila dovnitř…
Boj proti korupci
Poslechla jsem. A pokoušela jsem se dámám nabídnout aspoň trochu peněz v hotovosti, v přepočtu šest set nebo sedm set korun. Zděsily se. Nemůžou nic přijmout, to nejde, ještě by si lidi mysleli, že si to strčí do kapsy.
Čtěte také
Řekla jsem, že by mi vůbec nevadilo, kdyby si za ty peníze koupily něco, co by jim udělalo radost. Vrtěly hlavami: prostě to nejde. Jestli chci za každou cenu přispět, můžu to zkusit na klinice, tam si možná peníze vezmou.
Ale ani na klinice peníze nebrali. Podobnou zkušenost jsem udělala i v útulku pro válečné uprchlíky a na pár dalších místech. Povedlo se mi jedině zaplatit benzín dobrovolnici, která nás vezla do Doněcka.
Později mi to vysvětlili váleční reportéři: Ukrajina se tak děsí, aby nebyla obviněná z korupce, že zaťala tipec veškerým peněžitým darům v hotovosti. Peníze můžete věnovat jedině zaštiťujícím organizacím, které je pak předají menším charitám. I když samozřejmě něco padne na administrativu. Všechno musí být transparentní jako čiré sklo.
Ukrajina, kromě války s Ruskem, vede válku i s vlastními nešvary. Přinejmenším v té druhé válce na celé čáře vítězí.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
