Iva Pekárková: Straky, nebo vrabci?

21. březen 2023

Každé ráno kolem páté hodiny přiletí na naši římsu straka a začne skřehotat. Šíleně nahlas. Kde se v tak elegantním hrdélku ty decibely berou, to vážně netuším. Můj skoromanžel ji pokaždé uplatí dvěma nebo třemi buráky a straka zmlkne.

Jsou vychytralé, potvory. Určitě vědí, že nás ty zvuky ruší, a po způsobu dávných kolovrátkářů otravují tak dlouho, dokud nedostanou almužnu. Když jsme jednou experimentálně zkusili stračin řev ignorovat, skřehotala bez přestávky dobrou hodinu.

Čtěte také

I když mě naše straka skoro každý den vyruší ze spánku, občas mě napadá, jak je krásné, že je dnes kolem tolik strak. Za mého mládí byla straka bezmála mýtický pták. Vyprávěl mi o nich dědeček (a nezapomněl dodat poměrně nedávno vyvrácenou pomluvu, že straky kradou šperky a všechno, co se leskne, a strkají si to do hnízda). Říkal mi, jak byly hlučné a protivné, ale zase se krásně modrozeleně leskly a jejich silueta za letu byla jako silueta tanečnice.

V té době byla v Praze spousta vrabců. Zdržovali se v menších hejnech, čiřikali, a když je něco vyrušilo, se zasvištěním se všichni naráz zvedli a frnkli pryč. Jako když střelíš do vrabců. Dědeček mi vysvětlil, že vrabci mají srostlé nožičky, takže nemůžou chodit, můžou jen hopkat. (Ani tahle informace se nezakládala na pravdě.) Každopádně na vrabce leckdo nadával. Moc hlučně čiřikali a na všechno káleli.

Mýtický vrabec?

Čtěte také

Straky jsem v Praze poprvé viděla až někdy koncem devadesátých let. Dlouho jsem žila v zahraničí, a tak jsem propásla dobu, kdy byly vzácné. V téhle době už každý nadával na straky, že jsou hlučné a na všechno kálí. A kradou šperky a všechno, co se leskne.

Straky, jak vyšlo najevo z vědeckého výzkumu provedeného na univerzitě v Exeteru, nejsou zlodějky a lesklé předměty je nelákají, naopak – bojí se jich. Těžko říct, jak ke své pověsti přišly. Možná si někdo spojil jejich modré a zelené odlesky na letkách a na ocase s lesklými šperky. Anebo někdy v 19. století ukradl psychopatický stračí jedinec trpící kleptomanií nějakou lesklou cetku, odnesl si ji do hnízda – a už to bylo. Špatná pověst jim vydržela přes sto let.

Iva Pekárková

Straky a vrabci prý potřebují k životu podobnou ekologickou niku, a tak podle všeho nemůžou být v některém místě přemnožení vrabci a straky zároveň. V poslední době to vypadá, že straky jsou průbojnější a vytlačily vrabce (i když za nedostatkem vrabců bude jistě víc faktorů). Každopádně: z vrabce se v Praze stal pták bezmála mýtický, čímž z mýtické pozice vytlačil straku. Pamětníci by o něm mohli vyprávět svým vnoučatům a nadávat přitom na ty potvory straky.

Autorka je spisovatelka, žije v Londýně

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.