Iva Pekárková: Straky, nebo vrabci?
Každé ráno kolem páté hodiny přiletí na naši římsu straka a začne skřehotat. Šíleně nahlas. Kde se v tak elegantním hrdélku ty decibely berou, to vážně netuším. Můj skoromanžel ji pokaždé uplatí dvěma nebo třemi buráky a straka zmlkne.
Jsou vychytralé, potvory. Určitě vědí, že nás ty zvuky ruší, a po způsobu dávných kolovrátkářů otravují tak dlouho, dokud nedostanou almužnu. Když jsme jednou experimentálně zkusili stračin řev ignorovat, skřehotala bez přestávky dobrou hodinu.
Čtěte také
I když mě naše straka skoro každý den vyruší ze spánku, občas mě napadá, jak je krásné, že je dnes kolem tolik strak. Za mého mládí byla straka bezmála mýtický pták. Vyprávěl mi o nich dědeček (a nezapomněl dodat poměrně nedávno vyvrácenou pomluvu, že straky kradou šperky a všechno, co se leskne, a strkají si to do hnízda). Říkal mi, jak byly hlučné a protivné, ale zase se krásně modrozeleně leskly a jejich silueta za letu byla jako silueta tanečnice.
V té době byla v Praze spousta vrabců. Zdržovali se v menších hejnech, čiřikali, a když je něco vyrušilo, se zasvištěním se všichni naráz zvedli a frnkli pryč. Jako když střelíš do vrabců. Dědeček mi vysvětlil, že vrabci mají srostlé nožičky, takže nemůžou chodit, můžou jen hopkat. (Ani tahle informace se nezakládala na pravdě.) Každopádně na vrabce leckdo nadával. Moc hlučně čiřikali a na všechno káleli.
Mýtický vrabec?
Čtěte také
Straky jsem v Praze poprvé viděla až někdy koncem devadesátých let. Dlouho jsem žila v zahraničí, a tak jsem propásla dobu, kdy byly vzácné. V téhle době už každý nadával na straky, že jsou hlučné a na všechno kálí. A kradou šperky a všechno, co se leskne.
Straky, jak vyšlo najevo z vědeckého výzkumu provedeného na univerzitě v Exeteru, nejsou zlodějky a lesklé předměty je nelákají, naopak – bojí se jich. Těžko říct, jak ke své pověsti přišly. Možná si někdo spojil jejich modré a zelené odlesky na letkách a na ocase s lesklými šperky. Anebo někdy v 19. století ukradl psychopatický stračí jedinec trpící kleptomanií nějakou lesklou cetku, odnesl si ji do hnízda – a už to bylo. Špatná pověst jim vydržela přes sto let.
Straky a vrabci prý potřebují k životu podobnou ekologickou niku, a tak podle všeho nemůžou být v některém místě přemnožení vrabci a straky zároveň. V poslední době to vypadá, že straky jsou průbojnější a vytlačily vrabce (i když za nedostatkem vrabců bude jistě víc faktorů). Každopádně: z vrabce se v Praze stal pták bezmála mýtický, čímž z mýtické pozice vytlačil straku. Pamětníci by o něm mohli vyprávět svým vnoučatům a nadávat přitom na ty potvory straky.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
