Iva Pekárková: Sním, či bdím?
Nemám ve zvyku vykládat lidem o svých snech, ale o tenhle se podělím. Bylo to ve velkém městě, možná v Praze, a stávkovali řidiči autobusů. Zvolili si docela krutý způsob: jezdili městem po pravidelné lince, na každou zastávku dorazili včas, přesně podle jízdního řádu, a právě tak i odjížděli.
Všechno by bylo ideální, až na jeden drobný detail: řidiči neotvírali dveře. Cestujících na zastávkách přibývalo, neboť už dlouho nikdo nikam neodjel, a ke každému zastavivšímu autobusu se nadějeplně vrhnul mnohohlavý dav. Ale dveře se neotevřely. Křik a klepání bylo marné. Občas někdo do busu kopl nebo do dveří bacil holí, ale nepomohlo to. Šofér lidem s úsměvem ukázal vztyčený prostředníček a prázdný autobus pokračoval v pouti.
Čtěte také
Překvapilo mě, jak hrůzný to byl sen.
A teď nám volal K.-ův známý Kevin, šofér londýnského autobusu. Nadšeně nám vykládal, že se řidiči londýnských doubledeckerů chystají stávkovat. A není se čemu divit. Vzali si příklad od řidičů vlaků, kteří už nějakou dobu stávkují, chtějí dostat přidáno.
A přitom vlakvedoucí v Londýně berou královský plat, mnohem vyšší než třeba policajti a srovnatelný s platem lékařů. Řidiči busů mají plat ubohý, i když je jejich džob mnohem náročnější. Možná méně nudný než jezdit sem a tam tunelem, to ano. Ale zato se musejí proplétat provozem a být ve styku se všeobecnou veřejností, což je nezáviděníhodný úděl.
Co když to bude doopravdy?
Čtěte také
„Jo, budeme stávkovat!“ radoval se Kevin. „A víš, jak bych to nejradši udělal? Každý den bych šel do práce, vzal bych si z garáže doubledecker a normálně s ním jezdil po městě. Po pravidelný lince. Na každý zastávce bych zastavil a neotevřel dveře. Jen bych se na lidi skrz dvě skla hezky usmál a ukázal jim prostředníček. To by bylo něco!“
Vylekalo mě to. Doufám, že můj sen nebyl prorocký.
Šoféři autobusů v Londýně zatím nestávkují. Zato stávkují pošťáci. Prostě nechodí na obchůzky a pokud chcete dostat své dopisy, musíte vystát frontu na poště.
„Vidíš, není to tak hrozný,“ řekl K., věčný optimista. „Představ si, že by to pošťáci dělali jako šoféři autobusů v tom tvém strašném snu. Přijdou, zazvoní a když jim otevřeš, zdvořile pozdraví a řeknou: Paní Thompsonová? – Ano, to jsem já. – Paní Thompsonová, mám pro vás rekomando. Ale nedám vám ho, stávkuju. – Hezky se na ni usmějí a odejdou i s plnou brašnou.“
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
