Iva Pekárková: Příliš mnoho roztomilých ptáčků
Když do vesnice Great Gonerby v hrabství Lincolnshire přiletělo tisícihlavé hejno špačků, obyvatelé se zaradovali. Pozorovat hemžení obřího špaččího hejna na obloze je úžasně zábavné.
Čtěte také
Hejno neustále mění tvar, vytváří nové a nové obrazce, někdy se zahustí, jindy zřídne, ale nikdy se nerozpadne. Dlouho si lidé mysleli, že ptáky musí řídit nějaký choreograf, ale pořád nikdo nepřišel na to odkud a jak.
Až před dvanácti nebo třinácti lety vyzkoumal tým biologů, expertů na matematické modely a kybernetiků, že centrální řízení není třeba. Docela stačí, aby každý špaček sledoval šest nebo sedm svých sousedů a přizpůsobil svůj pohyb jejich pohybu. (Šest nebo sedm je jich proto, že někteří špačci dovedou počítat do šesti, jiní do sedmi.)
Jejich chování v hejnu, usoudili vědci, se dá přirovnat k chování magnetů, ty taky – zcela automaticky a bez nutnosti myslet – přizpůsobují svůj pohyb jeden druhému.
Čtěte také
Špaččí hejno, ať už malé, ve kterém poletuje „pouhých“ pár stovek jedinců, anebo velké, do kterého se sdružilo několik desítek tisíc ptáků, funguje jako samoorganizovaná struktura. Pravda, pokud se s jediným špačkem něco stane, třeba ho někdo trefí vzduchovkou anebo dostane infarkt, celé hejno to může na čas rozhodit.
Ale pokud jsou všichni špačci v pořádku, hejno se nerozpadne, ani když se poblíž objeví dravec. Změní tvar, může tuhle zhoustnout a támhle zřídnout, ale zachová si jednotu. Tím pádem jsou špačci dobře chránění – dravci napadají především osamělé jedince. Špaččí hejno je vysoce funkční… skoro se chce říct organismus.
Umět aspoň do šesti počítat
Čtěte také
A snad právě proto, že ho neřídí nic kromě fyzikálních zákonů a faktu, že každý špaček umí přinejmenším do šesti počítat, je tak kouzelné jeho pohyby pozorovat. Špaččí hejno se svými magickými účinky na nás lidi řadí do společnosti ohně a plynoucí vody.
A tak si obyvatelé vesnice Great Gonerby den nebo dva užívali tohohle malého zázraku. Pak ale zjistili, že jejich auta i střechy (a všechno ostatní) získaly bíle kropenatou barvu. Špačci v hejnu se sice chovají jako magnety, ale na rozdíl od magnetů vyměšují.
Obyvatelé Great Gonerby svorně tvrdí, že takovou kupu sajrajtu v životě neviděli. Špaččí výkaly naštěstí páchnou pouze po čpavku, který se kdysi používal ke kříšení omdlelých dam, a tak se na ulicích Great Gonerby nehromadí něžné duše, které ztratily vědomí. Ale lidé se navzdory prvním méně podmračeným dnům drží radši doma a ven se odváží jen pod deštníkem. Nemůžou se dočkat, až špačci odletí.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
