Iva Pekárková: Nejlepší Viking na Islandu
„Kolik jste viděla Islanďanů?“ zeptala se mě Norka, se kterou jsme náhodou seděly vedle sebe v autobuse, který vás doveze z Reykjavíku na keflavícké letiště. „Já ani jednoho,“ dodala. „A to jsem tu strávila týden. Pokusila jsem se před cestou naučit trochu islandsky, ten jazyk je norštině hodně podobný, a přece Islanďanům moc nerozumíme. A víte co? Nepotkala jsem jediného Islanďana, na kterém bych se mohla pocvičit. Je to zvláštní.“
„Mně se povedlo prohodit pár vět s jednou Islanďankou,“ pochlubila jsem se. „Majitelkou hotýlku, kde jsme nocovaly. V celém domě nebyl nikdo kromě hostů, ona bydlela vedle v bungalovu. A já ji přistihla, když šla venčit psa. Nebyla protivná nebo nepřístupná, jen bylo poznat, že jsem jí z duše ukradená, tak jako ostatní hosti.“
Čtěte také
Díky pár rozhovorům s frustrovanými turisty na Islandu jsem pochopila, že uvidět na Islandu pravého Islanďana je těžké. A objevit takového, co by si chtěl pro nic za nic pokecat s turistkou, která mu kromě pár milých slov nemá co nabídnout, skoro nemožné.
Islanďanů je málo, podle posledního sčítání 404 tisíc. Nacházejí se na ostrově o rozloze 103 tisíc kilometrů čtverečních – o třetinu větším než Česká republika. Hustota obyvatel činí 4 lidi na kilometr čtvereční, zdálo by se, že to musí být pěkný vystrkov. Přesto Island vůbec nepůsobí provinčně.
Ať se o cizince postarají cizinci
Ze začátku mě překvapovalo, kolik cizinců si Islanďané pustili na ostrov a dali jim pracovní povolení a povolení k pobytu. Ale když se nad tím zamyslíte, dává to smysl. Cizinci zaplní pracovní místa, o která rodilí Islanďané nemají zájem – například v turistickém průmyslu. Tím pádem se pracující cizinci postarají o cizince, kteří sem přijeli jako turisté, a Islanďané s nimi vůbec nemusejí být ve styku.
Momentálně na ostrově pilně pracuje kolem 70 tisíc cizinců, vesměs ze zemí Evropské unie. Nejvíc je mezi nimi Polek a Poláků – 22 tisíc. Pracovníci, kteří tu jsou už několik let, vám prozradí, že si jejich islandští šéfové kdysi mysleli, že by se cizinci měli naučit jejich jazyk, pokud tu chtějí získat džob, ale pak to vzdali. Dorozumívací řečí je angličtina.
Cizinci, kteří pracují na Islandu, to je svět sám pro sebe. Někteří tu stráví několik měsíců či let, vydělají si a zase odjedou, někteří pendlují mezi Islandem a domovem, kde mají rodinu. Vydělají si tu o dost víc než doma: plat číšnice nebo baristy bývá ekvivalent stovky tisíc korun měsíčně.
A pokud se Islanďanů týče: nejúžasnější Viking, jakého jsme na Islandu potkaly, urostlý severský válečník se zrzavým plnovousem pracuje v jídelně u silnice, jmenuje se Adam a je z Vyškova.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
