Iva Pekárková: Nechce se ti pracovat, černochu? Chyť se bělošky

26. únor 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy rasismus_171116-194230_dbr.jpg

Můj skoromanžel K. je velmi pracovitý. Když může, dělá přesčasy, často je těžké ho přimět, aby si vzal aspoň na neděli volno. A dostat ho na dovolenou? To je skoro nemožné.

Konečně jsem ho ukecala. Jeli jsme na Fuerteventuru. Dorazila jsem tam s pocitem vítězství – a vzápětí jsem zjistila, že by K. i na dovolené mohl v jednom kuse pracovat.

Iva Pekárková: Když čeští lékaři vraždí nigerijské diplomaty

Konzula na nigerijské ambasádě v Praze zastřelil český lékař

19. únor je den smutného výročí, na které si málokdo vzpomene. V ten den v roce 2003 zastřelil dvaasedmdesátiletý lékař Jiří Pasovský nigerijského konzula v Praze legálně drženou zbraní.

Už v letištní hale ho jedna starší Angličanka oslovila pečlivou angličtinou určenou pro cizince a požádala ho, ať jí odnese zavazadla k taxíku. K. jí okamžitě vyhověl – a pak ji šokoval, když za tu službu nic nechtěl.

Až před letištěm si dáma všimla, že za nimi jdu já a vleču zavazadla svá i K.-ova. Hned se mu zděšeně omluvila – snad jí odpustí, vůbec ji nenapadlo, že není letištní zaměstnanec.

V samoobsluze se po K. vrhali zákazníci. Chtěli, aby jim ukázal, ve kterém fochu najdou šunku, či doporučil dobré místní víno. Neráčili si všimnout, že K. nemá na sobě uniformu zaměstnance a v ruce nese košík s vlastním nákupem.

Sotva jsme vkročili na pláž, už na K. volal jeden polský tatík, ať mu okamžitě přinese krém na opalování a sluneční brýle pro děti. Nenapadlo ho, že se u pobřeží může vyskytnout Afričan, který tyhle věci neprodává.

Jak romatické to může být…

Iva Pekárková: Fungl nové módní trendy z Londýna

Hackney, žlutá vesta značky Hermés

Můj přítel K. pracuje pro londýnskou nadzemku, a tak jako všichni zaměstnanci musí i on nosit uniformu. Nemá z toho radost – hlavně proto, že v ní musí každý den cestovat do práce a zase z práce domů.

K. to snášel bez mrknutí oka. Ještě mě uklidňoval, když jsem se rozhořčovala, že tohle je rasová stereotypizace – lidi vidí černocha a nedovedou si představit, že by snad i on mohl být na dovolené. Je to pochopitelné, říkal mi. Zatím všichni černoši, které potkali v přímořských letoviscích, buď pracovali, nebo se aspoň snažili něčím uživit.

A pak jsem si jednou fotila veverku berberskou a K. se ode mě odloudal necelých 20 metrů. Vmžiku u něj byl Němec ve středním věku. Pěkně ho pozdravil, nabídl mu 20 eur a bradou ukázal na manželku, která se pýřila o pár metrů dál. Načež pravil pidgin němčinou: „Dú fiky-fiky, ich kuky-kuky – jááá?“

Iva Pekárková

K., který před dávnými lety strávil nějaký čas v Německu, zrudnul a utekl.

A po celý zbytek dovolené se ode mě nehnul ani na metr. Pořád se chtěl vodit za ruku a hubičkovat. Věděl, že má blízkost je to jediné, co ho ochrání před nabídkami práce. Bylo to ohromně romantické.   

Spustit audio

Více z pořadu