Iva Pekárková: Fungl nové módní trendy z Londýna
Můj přítel K. pracuje pro londýnskou nadzemku, a tak jako všichni zaměstnanci musí i on nosit uniformu. Nemá z toho radost – hlavně proto, že v ní musí každý den cestovat do práce a zase z práce domů.
A protože je to uniforma dopravní společnosti a ještě ke všemu má na zádech nápis JSEM TU PRO VÁS, není snadné v ní chodit po ulici. Pořád se ho někdo na něco ptá.
Iva Pekárková: Jak se stát dobrou kuchařkou
Jako dítě jsem neměla šanci se naučit pořádně po česku vařit. V naší domácnosti vařila babička a ta byla dost příšerná kuchařka.
Jeden chce vědět, kde je nejbližší nádraží. Další se z něj pokouší vymámit přesný jízdní řád. A třetí ho sprdne na tři doby, protože jeho vlak má už zas zpoždění a jak je tohle možný.
Dopravní společnost je štědrá a snaží se svým zaměstnancům ulehčit život. Každý rok si můžou vzít ve skladu třicet nebo čtyřicet triček, deset nebo dvacet mikin, deset nebo dvacet párů pracovních kalhot.
K. si vždycky bral jen tolik, kolik skutečně potřeboval: dvoje kalhoty, tři trička, dvě mikiny. Ale kolega Tony ho prosil, ať vezme všechno, co mu dají – pokud možno v různých velikostech – a všechno mu to věnuje. On, Tony, potřebuje desítky, stovky, tisíce kalhot a triček! Moc je potřebuje.
Iva Pekárková: Nepřipravena na brexit!
Do pátku 29. března 2019, osudného dne, kdy Británie, po skoro třech letech a velkém váhání, nakonec zřejmě přece jen vystoupí z Evropské unie, zbývají necelé dva měsíce.
Pro K. to dlouho byla záhada. O to záhadnější, že Tony chodil do práce v tričku vyzdobeném pozůstatky patnácti snídaní a v sýrovatých kalhotách. Na dotaz, proč si to nevypere, podmračeně odvětil, že nemůže: nestačily by uschnout. Má jen jediné kalhoty a jedno tričko.
Kdo by chtěl chodit v uniformě?
Ale cynickou bělošku – mě – hned napadlo, co s nimi Tony dělá. „Vozí je na Jamajku, vsaď se! A tam je prodává – nebo možná rozdává – příbuzným a známým. Ta trička jsou docela kvalitní. A kalhoty taky.“
„Prosím tebe,“ divil se K., „kdo by chtěl chodit v uniformě, když nemusí?“
Ale zanedlouho zjistil, kdo z nás dvou měl pravdu.
Tony se po návratu ze staré vlasti všude chlubil fotkami. Půlka jeho příbuzných a kamarádů se prsila ve slušivém tričku s typickou modro-oranžovou barevnou kombinací. Podle záběrů z nočního klubu to vypadalo, že chcete-li být v Kingstonu skutečně „in“, musíte si pořídit tričko značky Overground.
„Aha,“ řekl K., ulil si taky pár triček a odeslal je do Afriky, kde slavily podobné úspěchy.
Od té doby z něj musím každých pár dní servat uniformu, hbitě ji vyprat, a pokud nestačí uschnout, dosušit mu ji žehličkou. Jinak by neměl v čem chodit do práce. Má jen jednu jedinou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
