Iva Pekárková: Nepřipravena na brexit!

Brexit
Brexit

Do pátku 29. března 2019, osudného dne, kdy Británie, po skoro třech letech a velkém váhání, nakonec zřejmě přece jen vystoupí z Evropské unie, zbývají necelé dva měsíce.

Jsme na to připraveni? Já teda ne.

Stovky a tisíce profesionálních brexitologů, kteří se vyrojili hned 24. června 2016, jakmile vyšel najevo výsledek referenda, říkají každý něco jiného a navíc se jejich názory rychle mění v čase.

Iva Pekárková: Jak se stát dobrou kuchařkou

Pečeně, jídlo, strava, maso

Jako dítě jsem neměla šanci se naučit pořádně po česku vařit. V naší domácnosti vařila babička a ta byla dost příšerná kuchařka.

Mnozí stále ještě řeší, kdo za to může, totiž: komu se podařilo britskou veřejnost zblbnout natolik, že si v referendu vyvolila odchod z unie. Byl to Boris Johnson se svým rudým doubledeckerem, na kterém bylo takhle velkými písmeny vymalováno: „Každý týden věnuje Británie 350 milionů liber na EU. Za tu částku bychom mohli vylepšit národní zdravotní službu.“, což byla, jak se ukázalo zhruba půl hodiny po vyhlášení výsledků referenda, bohapustá lež?

Byl to mediální magnát Rupert Murdoch, který dobré čtyři týdny před referendem masíroval čtenáře bulvárních deníků nenávistnou kampaní zaměřenou proti „migrantům“? Dobré čtyři týdny nebylo na první stránce The Sun nic jiného než „Deset důvodů, proč vystoupit z EU“ či fotografie jakýchsi podivných existencí u článku „Připraví nás o byty a o práci“.

Murdoch, společně s dalšími sobě podobnými, zmátl veřejnost tak důkladně, že si mnozí přestali být jistí, kdo ti „migranti“ vlastně jsou. Znám řadu Čechů a Slováků, kteří, kdyby směli v referendu volit, byli by volili odchod, „aby zbavili Británii imigrantů“. Odmítali pochopit, že jediní imigranti, kterých se Británie může zbavit odchodem z Evropské unie, jsou oni sami.

Co s námi bude?

Iva Pekárková: Smrádek, ale teploučko

Na Václavském náměstí se zapálil muž, 18.1.2019

Tak se nám upálila další pražská pochodeň, téměř přesně 50 let poté, co se na tom samém místě upálil Jan Palach.

A teď, když už se to blíží, nikdo z nás legálních migrantů z ascendentních zemí Evropské unie neví, co s námi bude. Instrukce ze strany britské vlády se mění skoro ze dne na den.

Někteří z nás platili imigračním právníkům, aby jim pomohli vyplnit osmdesátistránkovou žádost o povolení k pobytu. K žádosti bylo třeba přiložit originál pasu a čekací doba na rozhodnutí měla být zhruba dva roky. A potom, před pár měsíci, přišla další hláška od úřadů, podle které bude možno o povolení k pobytu požádat mobilem, prostým zodpovězením tří otázek.

Mezi „námi Poláky“ panuje panika.

Iva Pekárková

To ovšem není nic proti tomu, co vyvádějí někteří rodilí Britové. Stali se z nich brexitští survivalisté, hromadící konzervy v obýváku a zuřivě nakupující vodu v lahvích, pro případ, že budou vodárny bez proudu. O zásobách piva, vína a ginu ani nemluvě.

Připravují se na to jako na válku.