Iva Pekárková: Smrádek, ale teploučko
Tak se nám upálila další pražská pochodeň, téměř přesně 50 let poté, co se na tom samém místě upálil Jan Palach.
Rozdíl padesáti let je poznat okamžitě: Počínaje benzínem, který dnes musí být bez olova, a konče tím, že člověk – v tomhle případě nejmenovaný, abychom neporušili zákon o ochraně dat, byl uveden do umělého spánku. Tím pádem nám, na rozdíl od Palacha, nemůže objasnit motivy svého činu.
Iva Pekárková: O čem si povídat s neznámými lidmi
Beru stopaře. V mládí jsem nastopovala desítky, možná stovky tisíc kilometrů.
Palach měl možnost setkat se před smrtí s přáteli a říct jim, proč to udělal a o co mu šlo. Pravda, spoustu z toho jsme se mohli dozvědět až po sametovce, ale už tenkrát o Palachově pohnutkách běžný občan věděl víc, než se dnes dozvíme o pohnutkách nejmenovaného pána, pokud se z umělého spánku neprobere.
I Palachův čin vyvolal řadu spekulací. Už jako dítě jsem slýchala teorii, že „měl rakovinu, tak mu to bylo jedno“. Kupodivu jsem se tenkrát nedoslechla, že „Palach byl sebevražedný blázen“. To až teď.
K „případu“ nejmenovaného pána povolali psychiatry. Jeden se vyjádřil, že „nezná jeho anamnézu“ – ano, anamnézu, jako by počítal s tím, že byl psychiatrický pacient -, ale že byl pravděpodobně obětí takzvané „nápodoby“ – laicky řečeno se po Palachovi opičil - a hodlal se svým činem zviditelnit.
Jeho věk – je mu čtyřiapadesát – považuje pan doktor za další důkaz, že v tom nebylo nic politického. Přitom podle slov svého bratra před činem prohlásil, že „chce odejít jako Palach“.
Je každý protest bláznovství?
Dalšímu adeptovi na pražskou pochodeň policie v činu zabránila a v tisku byl označen jako „nešťastník“.
Iva Pekárková: Boxing day a jak to dopadá
Šestadvacátý prosinec, pro nás den svatého Štěpána, je v Anglii tradičně takzvaný boxing day.
Nemůžu samozřejmě znát motivaci nejmenovaného pána. Možná byl skutečně nervově labilní, možná mu skutečně nešlo o politiku.
Ale automaticky – a bez znalosti jeho „anamnézy“ - ho zařadit mezi duševně choré? To mi připadá dost příšerné. Musím si vzpomenout na Sovětský svaz, kde každý, kdo byl režimu nepohodlný, byl buď rovnou odstraněn, anebo prohlášen za blázna a umístěn v příslušné instituci
A pán, který toužil „odejít jako Palach“, je pro režim skutečně nepohodlný. Podobně jako davy protestující v ulicích proti tomu pomalému puči, který naše země už pár let zažívá. Brzo začne být nepohodlný každý, kdo si dovolí mít svůj názor na cokoli.
Mocným téhle země by se nejvíc líbilo, kdybychom si všichni dali nohy na stůl, na politiku zapomněli a libovali si v tom teploučku, které nepochází od pochodní, ale od dobře seřízeného ústředního topení. A my, jak blbé ovce, přitakáváme a nakupujeme dál.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
