Iva Pekárková: Klimatizace, go home

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Klimatizace

Neznám snad jediného člověka, který by se bez mučení přiznal, že má klimatizaci rád a že mu usnadňuje život.

Teda vlastně ano, jednoho znám – svou dávnou newyorskou spolubydlící Isabel. Isabel, které bydlení, včetně účtů za elektřinu a plyn, platila babička, si zvykla klimatizační jednotku ve svém pokoji pouštět i v zimě, zároveň s topením. Tvrdila, že ji hučení klimatizace uklidňuje a pomáhá jí usnout.

Jinak snad všichni mí známí tvrdí, že oni klimatizaci nepotřebují, že ji nemají rádi, že je z ní bolí hlava, klouby a ledviny.

Taky jsem na celém světě – kromě Floridy – ani jednou nenarazila na člověka, který by se bez mučení přiznal, že on si klimatizaci opatřil dobrovolně, že mu to tak vyhovuje a čert vem ekologii. Všichni tvrdí, že „to mají kvůli dítěti“, nebo „takhle to nastavil šéf a já to neumím vypnout“.

Fakt je, že architekti velké většiny moderních budov automaticky předpokládají, že se budova bude v případě potřeby chladit právě tak jako vytápět. A my nájemníci jsme si zvykli, že je v našich příbytcích v zimě v létě stabilní teplota. O něčem takovém jsme si ještě před padesáti lety mohli nechat jen zdát.

Když to s klimatizací přeženete

Ale mám pocit, že my severštější národy býváme přece jen uměřenější. Jak v topení, tak v klimatizování. I když možná jen šetříme proudem.

V Malajsii, kde elektřinu výrazně dotuje stát, je běžné vstoupit do restaurace ze tří stran otevřené, kde jede na plné koule klimatizační jednotka a ochlazuje hosty, pokud od ní nejsou dál než půldruhého metru.

A v hotelu v Guadalajaře, odkud jsem se zrovna vrátila, nebyla okna, jen skleněné panely. Venku bylo krásných 25 nebo 27 stupňů, klimatizace byla nastavená na 19 – a v celém hotelu nikdo netušil, co by se proti tomu dalo dělat. Pokojská mi s omluvným úsměvem přinesla extra deku.

Iva Pekárková

A tak teď chrchlám, chroptím a utírám si nos, jak jste si jistě všimli, milí posluchači. A to všechno díky vynálezu zvanému klimatizace, tedy, přeloženo do češtiny, vytváření podnebí. Takové „poručíme větru, dešti“. A to se neosvědčilo.    

Autorka je spisovatelka, žije v Londýně