Iva Pekárková: Klimatizace, go home
Neznám snad jediného člověka, který by se bez mučení přiznal, že má klimatizaci rád a že mu usnadňuje život.
Teda vlastně ano, jednoho znám – svou dávnou newyorskou spolubydlící Isabel. Isabel, které bydlení, včetně účtů za elektřinu a plyn, platila babička, si zvykla klimatizační jednotku ve svém pokoji pouštět i v zimě, zároveň s topením. Tvrdila, že ji hučení klimatizace uklidňuje a pomáhá jí usnout.
Čtěte také
Jinak snad všichni mí známí tvrdí, že oni klimatizaci nepotřebují, že ji nemají rádi, že je z ní bolí hlava, klouby a ledviny.
Taky jsem na celém světě – kromě Floridy – ani jednou nenarazila na člověka, který by se bez mučení přiznal, že on si klimatizaci opatřil dobrovolně, že mu to tak vyhovuje a čert vem ekologii. Všichni tvrdí, že „to mají kvůli dítěti“, nebo „takhle to nastavil šéf a já to neumím vypnout“.
Fakt je, že architekti velké většiny moderních budov automaticky předpokládají, že se budova bude v případě potřeby chladit právě tak jako vytápět. A my nájemníci jsme si zvykli, že je v našich příbytcích v zimě v létě stabilní teplota. O něčem takovém jsme si ještě před padesáti lety mohli nechat jen zdát.
Když to s klimatizací přeženete
Ale mám pocit, že my severštější národy býváme přece jen uměřenější. Jak v topení, tak v klimatizování. I když možná jen šetříme proudem.
Čtěte také
V Malajsii, kde elektřinu výrazně dotuje stát, je běžné vstoupit do restaurace ze tří stran otevřené, kde jede na plné koule klimatizační jednotka a ochlazuje hosty, pokud od ní nejsou dál než půldruhého metru.
A v hotelu v Guadalajaře, odkud jsem se zrovna vrátila, nebyla okna, jen skleněné panely. Venku bylo krásných 25 nebo 27 stupňů, klimatizace byla nastavená na 19 – a v celém hotelu nikdo netušil, co by se proti tomu dalo dělat. Pokojská mi s omluvným úsměvem přinesla extra deku.
A tak teď chrchlám, chroptím a utírám si nos, jak jste si jistě všimli, milí posluchači. A to všechno díky vynálezu zvanému klimatizace, tedy, přeloženo do češtiny, vytváření podnebí. Takové „poručíme větru, dešti“. A to se neosvědčilo.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
