Iva Pekárková: Když nemáš kam hlavu složit
Bezdomovci se v Londýně nemají tak špatně. Kromě sociálky, která se snaží pomáhat každému, kdo nemá kam hlavu složit – i když většinou jen v té městské části, kde bydlel, dokud nepřišel o byt –, tu existuje řada charit, které se o ně starají.
Jedné z nich můžete zavolat nebo jí poslat textovku a říct jim, ve kterém koutě nocujete. Pracovníci vás tam v noci přijdou zkontrolovat, a když vás na stejném místě najdou potřetí, uvěří, že jste skutečně bez domova. Pak udělají, co mohou, aby vám pomohli.
Čtěte také
Kromě toho je tu řada „denních center“, kde se můžete vysprchovat a vyprat si šaty, a vývařoven, kde se zdarma může najíst každý. Bezdomovci, kteří zoufale touží nalézt bydlení, ale nedaří se, samozřejmě taky existují.
Mnohem víc je ovšem těch, kterým život na ulici vyhovuje víc – už proto, že nemusejí dodržovat žádná pravidla. V létě se počet bezdomovců výrazně zvýší, to když do města přijedou dobrodruzi a hledači štěstí z východnějších částí Evropy.
Croydon, čtvrť věčně rozestavěná, je plný betonových zákoutí, opuštěných parcel, suchých útočišť pod převisem napůl zbořeného obchodního centra. V mnohých z nich už dlouho přebývají místní bezdomovci, většinou ti závislí na drogách a ve stavu totálního rozkladu.
Čtěte také
Svůj prostor si zařídili – jak mi před časem jeden z nich vysvětlil – k obrazu svému. Bývá tam nepopsatelný, ehm, nepořádek.
Obyvatelé s domovem si stěžovali na dva tábory bezdomovců nedaleko nádraží, kolem kterých musejí denně chodit do práce. A tak se město Croydon odhodlalo bezďáky vystrnadit. To bývá proces dosti složitý.
Je třeba jim několikrát oznámit, že se musejí odstěhovat, pak počkat nejméně týden, poslat na ně policii a dát jim hodinu nebo dvě, aby si sbalili, co si chtějí vzít s sebou. Oni obyčejně nadávají, vyhrožují, plivají a odmítají se pohnout z místa. Nakonec je třeba s maskou na nose, v rukavicích a ochranném oděvu uklidit ten, ehm, nepořádek po nich.
Když přijdou o střechu nad hlavou
Celý proces je třeba natočit na video, abyste, až si budou lidé stěžovat na policejní brutalitu ve Spojeném království, mohli dokázat, že se nic tak strašného nedělo. A s pomocí fotek „před“ a „po“ se chlubit, že jste vyčistili město.
Tentokrát město vyklizením dvou hnízd bezdomovců získalo parkovací místo pro jeden menší vůz. A taky deset nebo patnáct naštvaných bezdomovců, kteří teď, když je z tábořiště vykázali, už vážně nemají kde spát.
Obyvatelstvo s domovem teď chodí do práce kolem bezdomovců, kteří ještě v 11 dopoledne vyspávají na včerejších novinách v rohu u nádraží, ve frekventovaném podchodu na nádraží, na schodech, kde je musíte překračovat.
A jakmile se probudí, posadí se a pilně žebrají. I ti, co se, když ještě žili ve stanu mezi ploty, ničím tak namáhavým neobtěžovali.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
