Iva Pekárková: Zastavit a prošacovat
Pokaždé, když se ve Spojeném království vymění vláda, přijde na přetřes policejní procedura s názvem Zastavit a prošacovat. Název je přesný: policajti vás smějí na ulici zastavit a prošacovat, i když nemají žádný důkaz, že pácháte něco nekalého. Prostě se jim na vás něco nezdá.
Tyto kontroly se zavedly hlavně proto, aby se zabránilo mladým lidem – z nichž mnozí jsou stále školou povinní – u sebe nosit zbraně. Případů, kdy jeden spolužák pobodá druhého a leckdy ho zabije, je v Anglii a Walesu příliš mnoho.
Čtěte také
Pátrání po drogách je až druhotné – a slýcháte o případech, kdy policisté takhle zastavili a prošacovali chlapíka, který si nesl čtvrt kila marihuany, ale nechali ho jít, uspokojeni, že u sebe nemá ani nůž, ani bouchačku.
Zhruba 15 procent Zastavení a prošacování vede k zatčení – a tohle číslo se během let příliš nemění, což se zdá zvláštní. Pokud má Zastavování a prošacování odradit lidi od toho, aby u sebe nosili nůž, nezdá se, že funguje.
Je samozřejmě pravda, že se tak odstraní z ulic přinejmenším ty zbraně, se kterými byli provinilci chyceni, a aspoň na jistou, obyčejně velmi omezenou dobu se z nich odstraní i provinilci.
Čtěte také
Je jasné, že většina zastavených a prošacovaných jsou mladí muži, proti tomu veřejnost ani politikové příliš neprotestují. Neustále se ale kontroluje, jestli mezi kontrolovanými nejsou disproporčně zastoupeny některé etnické skupiny.
Tyhle statistiky jsou snadno dostupné – i když ne tak docela přesné: při zastavení a prošacování policisté nezjišťují vaši totožnost, to se děje teprve při zatčení. Ale zeptají se vás, k jaké etnické skupině patříte. Ne každému se chce zdvořile odpovídat.
Oficiální statistiky ohledně toho, jak velké procento představitelů různých etnických skupin je při zastavení a prošacování zatčeno, se nevedou. Taková je britská vládní politika.
Pomáhá to, anebo škodí?
Kritikové Zastavení a prošacování tvrdí, že si tím vláda zbytečně odcizuje lidi v některých čtvrtích. Stačí, aby vás policajti párkrát zastavili a prošacovali, když přitom nic špatného neděláte, a s velkou pravděpodobností vás to rozhořčí. Přestanete si vážit policajtů – pokud jste si jich tedy někdy vážili. A pokud vás tak často považují za zločince, třeba se natruc dáte na dráhu zločinu.
Čtěte také
Neexistuje žádný objektivní způsob, jak si vybírat oběti Zastavení a prošacování. Policisté si prostě vybírají lidi, kteří se jim zdají podezřelí.
Většinou mladíky oděné do gangsta módy, s kalhotami pod zadkem, ve vatovaných bundách. Zimní oblečení v létě, když je teplo, působí jako rudý hadr na býka. A samozřejmě to dává smysl: pod vatovanou bundou schováte ledacos.
Teď, když ve volbách zvítězili labouristé, začne se o Zastavení a prošacování zas hojně diskutovat – to se vsadím.
Někomu takové diskuse připadají zbytečné, policisté přece musejí bojovat proti kriminalitě. Mně ale tyhle věčné spory přijdou důležité. Vypovídají mnoho o britské demokracii.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
