Filip Nerad: Labouristé v Británii zvítězili, výhra ale moc ke slavení není

Čtěte také

Jan Fingerland: Peklo zmrzlo, britští podnikatelé doporučují levici

Historie se svým způsobem opakuje. Po dlouhé a v závěru skandály poznamenané vládě konzervativců ve volbách drtivě vyhráli opoziční labouristé se slibem změny. Zatímco v roce 1997 je do čela státu přivedl mladý a charismatický Tony Blair s programem New Labour, o 27 let později k tomu o dost staršímu a o dost méně charismatickému Keiru Starmerovi stačila jen ta změna. Víc Britové unavení a znechucení vládnutím toryů nežádali, jen ukončit éru konzervativců.

Tak se i stalo a bývalý britský vrchní prokurátor se svou od extremistů očištěnou a zpět do středu posunutou stranou slavil přesvědčivý volební úspěch, který se skoro přesně vyrovnal tomu prvnímu Blairovu. Na velké slavení to ale moc není.

Labouristé sice teď mají jasnou většinu v Dolní sněmovně a budou si tam moct schválit doslova, co budou chtít, čekají je ale obrovské výzvy. Británie se potýká s mnoha závažnými problémy a velká část společnosti se domnívá, že je v horším stavu, než když ji v roce 2010 konzervativci – tehdy ještě s liberálními demokraty – přebírali. A to bylo období světové finanční krize!

Čtěte také

Brity nepálí migrace, ale životní náklady. Chtějí změnu a ve volbách nemají na vybranou, popisuje reportérka

Teď po brexitové, covidové, energetické a naposledy inflační krizi se obyvatelé v Británii jen s obtížemi vyrovnávají s rostoucími cenami prakticky všeho, nefunkčním veřejným zdravotnictvím, školstvím a dalšími službami, které trpí chronickým podfinancováním a nedostatkem lidí. Až děsivě působí statistiky nárůstu počtu bezdomovců nebo lidí, kteří si nemohou dovolit koupit jídlo a jsou odkázáni na potravinové banky.

To rozhodně není ta velká a vzkvétající Británie, kterou slibovali otcové brexitu po vystoupení z Unie, kteří všechny tehdejší domácí neduhy házeli na Brusel a migranty z Východu. Teď už Spojené království není spojené ani s jedním, zato problémů má víc než dost – a to včetně těch s migranty, i když odjinud.

Vytoužená změna

Všechno to bude nyní muset labouristická vláda řešit a hlavně najít způsob, kde na to vezme. Státní pokladna je poloprázdná a v posledních letech výrazně zadlužená. Volby sice vyhráli s tím, že nesáhnou ke zvyšování daní pro pracující a prostředky získají opětovným nastartováním hospodářského růstu, to ale nemusí jít hned a může to zabrat ještě dlouhou dobu.

Pokud se ale výsledky nedostaví brzy, mohou zklamaní voliči začít ztrácet trpělivost a přecházet jinam. Konzervativci nebo skotští nacionalisté po těchto volbách můžou vyprávět, jak se během relativně krátké doby opepřené o nějaký ten skandál nebo přešlap dá přijít o ještě nedávno téměř neotřesitelné postavení, jaké teď mají vítězní labouristé.

Filip Nerad, vedoucí zahraniční redakce Českého rozhlasu|foto:Matěj Skalický, Vinohradská 12

Zatímco Britové budou vyhlížet onu vytouženou změnu, ze zahraničního pohledu se žádná nechystá – a to je minimálně z české perspektivy dobře. Labouristé se stejně jako jejich předchůdci hlásí k neochvějné podpoře Ukrajiny, k závazkům v NATO a na rozdíl od konzervativců chtějí zlepšovat a utužovat vztahy s Evropskou unií.

I když ani u nich nemůže být o nějakých snahách vrátit se do unijního bloku ani řeč. I pro novou vládu totiž platí, že brexit znamená brexit. A na tom se v dohledné době v Británii nic nezmění.

Autor je analytik Českého rozhlasu