Iva Pekárková: Když do toho stačilo pořádně praštit
Pamatujete se na ty doby? Když obraz na černobílém televizoru začal přeskakovat nebo utíkat po obrazovce vzhůru, anebo když tranzistorové rádio v úhledné dřevěné skříňce o velikosti slůněte bez varování ochraptělo a linulo se z něj jen protivné harašení, nemělo smysl kroutit knoflíky.
Nejjednodušší bylo se zvednout z fotelu, přejít ke vzpurnému přístroji a ze všech sil do něj praštit. Obraz na telce se zklidnil, rádio začalo opět mluvit ryčným, srozumitelným hlasem, i když většinou říkalo kraviny.
Čtěte také
Ovšem pozor! To, co se na pohled jevilo jednoduše, ba násilnicky, byla ve skutečnosti celá věda. Když moje babička dostala k Vánocům televizor, můj otec, povoláním fyzik, ji dlouho musel učit, jak do něj správně třískat. Hlavní problém byl v tom, že nebyla dost rázná. Zázračných přístrojů se tak trochu bála, a tak vždycky televizor spíš popleskala, než aby do něj bacila. Já jsem tenhle úkol zvládla na výbornou, dokonce se přiznám, že mě fyzické tresty vykonávané na televizoru uspokojovaly. Možná jsem se té nebohé věci mstila za to, že jsem po celé dětství sloužila jako dálkový ovladač.
Nové přístroje už neumíme spravit
Čtěte také
Časy se změnily. Dnešní přístroje jsou mnohem menší a obyčejně mnohem víc rozmazlené. Navíc jsou, zdá se mi, spolehlivější – jak ve svých funkcích, tak ve svém nefungování. Když fungují, fungují spolehlivě. Když jsou rozbité, laik je neopraví. Neopravují je vesměs ani odborníci, „protože se to nevyplatí“. Pokud se například chytrý mobil začne chovat potrhle, nemá smysl do něj mlátit, ale rovnou s ním bacit do koše. Teda pardon: recyklační nádoby.
Nevzpomínám nostalgicky na časy, kdy fyzické násilí vůči spotřebičům bylo na denním pořádku. Jistě, byly v mnohém jednodušší a člověk nemusel přemýšlet, než něčemu nebo někomu vrazil pár facek nebo ránu pěstí. Směli jste věcem i lidem ubližovat – a většinou beztrestně. Leckdy se to dokonce doporučovalo.
Můj tatínek vysvětloval babičce, že musí do skříňky televizoru skutečně velkou silou praštit, aby se obraz napravil. A jistý český sexuolog a manželský poradce, v té době populární, vysvětloval čtenářům svých knih, jak správně nafackovat manželce, pokud je hysterická. Jak na televizor, tak na manželku násilné metody údajně zabíraly.
Musím říct, že jsem docela ráda, že tyhle časy odpluly do šerého dávnověku.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
