Iva Pekárková: Jak se zbavit vosího hnízda

Nějaký čas jsme si mysleli, že se s tím srovnáme. Dolichovespula nebývá agresivní, pokud tedy nemáte smůlu a nenarazíte na hnízdo militantů. Ale neustálé přelety tmavě zbarvených tělíček bezmála sršní velikosti nepřispívaly k dobré náladě.

Čtěte také

Iva Pekárková: Nevnímat lidi

Pak K. jednu omylem trochu zasedl a – jak jinak – vosa ho bodla. Nedobodla ho, rychle ji smetl rukou, ale i tak se mu na jisté části anatomie vytvořil nepříjemný otok. Já mám na vosí bodnutí mírnou alergii, bůhví, co by udělalo se mnou.

Vosa prostřední je v jižní Anglii v poslední době hodně rozšířená, lze ji dokonce považovat za invazní druh. I když občas saje nektar z květů, je podle literatury její přínos k opylování minimální. S těžkým srdcem jsme se já a K., oba zapálení ochránci přírody, odhodlali vosí hnízdo zničit.

Povyprávěla jsem K. o pokusech mých příbuzných a známých zlikvidovat vosí hnízdo na zahradě. Obyčejně vedly k likvidaci celé lidské rodiny či aspoň důkladnému zničení dovolené. Rozhodli jsme se, že na to zavoláme profesionály.

Čtěte také

Iva Pekárková: Blbý a blbější

Ukázalo se, že profesionálové si za tuhle službu počítají od sto liber výš a první termín, který nám můžou nabídnout, je za tři týdny. Konečně jsem objevila firmu, která slibovala, že hnízdo odstraní ten samý den – a za 40 liber. Máme prý napsat mail a oznámit jim, o čí hnízdo jde, aby se pracovníci mohli vhodně vybavit.

Napsala jsem mail. „Jde podle všeho o druh Dolichovespula media,“ oznámila jsem. „Můžete přijet dneska?“ A podle instrukcí jsem jim napsala naši adresu.

Po čtvrthodině přede dveřmi zastavila dodávka a vyskočil z ní polonahý chlápek. Teda – měl na sobě šortky a dírkovaný nátělník, ale vosobijce si, musím říct, představuju jinak. V ruce držel nádobu s čímsi, celou polepenou samolepkami s lebkami a zkříženými hnáty, a sprejovací šlauch. „Tak kde jsou ty potvory?“ zahlaholil.

Iva Pekárková|foto:Kateřina Janoušková

Přivedla jsem ho k hučící díře. „Tady,“ řekla jsem. A utekla jsem do domu, odkud jsem skrz zavřené okno pozorovala jeho počínání. Nastříkal do díry strašlivou chemikálii a chvíli stál v oblaku bílého prášku a černých rojících se vos s hlavou nakloněnou ke straně. Vypadal zamyšleně.

Nedostal zřejmě jediné žihadlo. Přešel k předním dveřím domu, ujistil mě, že „do hodiny bude po všem“, a já mu předala čtyřicet liber. On mně předal předtištěný kus papíru, potvrzení o platbě.

Stálo na něm „odstranění včel“.

Autorka je spisovatelka, žije v Londýně