Iva Pekárková: Nevnímat lidi
V Londýně mají děti školou povinné dost nepříjemný zvyk: když nastoupí do autobusu v počtu pět, šest nebo osm, neposadí se vedle sebe, ale rozptýlí se po celém vozidle, každé co nejdál od všech ostatních, a křičí na sebe.
Kdyby byl autobus prázdný, trpěl by jenom řidič, a ten je ostatně v kabince za plexisklem. Jenže v busu se obyčejně vezou i jiní pasažéři a těm mládež školou povinná kolikrát ječí rovnou do ucha, když cosi oznamuje spolužačce na druhém konci vozidla.
Čtěte také
Málokdo z trpících se odváží děti na tohle upozornit. Chrání si uši rukama, přesednou si, je-li kam, anebo radši vystoupí. Bůh ví, kolik náctiletých u sebe nosí nůž nebo bouchačku, říkají si. I beze zbraně jsou životu nebezpeční.
Já jsem se ale několikrát odvážila provést experiment a dítě, které sebou plesklo na sedadlo za mě, překlonilo se a z osmi centimetrů mi řvalo do ucha, jsem na tuto skutečnost upozornila. „Víš, že mi křičíš rovnou do ucha? Sedím mezi tebou a kamarádem a on je mnohem, mnohem dál. Všiml sis toho?“
Reakce byla vždycky stejná: hluboký údiv. Jako by ho betonový sloupek požádal, ať do něj nekope, že ho to lechtá, anebo se zeď domu otřásla a vyjela na něj, ať jí s tím debilním tagem dá svátek, ona nechce být tak blbě posprejovaná, a jestli se chce učit kreslit, ať si koupí pastelky.
Když jim to nikdo neřekne
Pak dítě cosi zamumlalo a přesadilo se. Žádné mě zatím nezabilo.
Je to tak, milí zlatí. Náctiletí školou povinní nás nechtějí týrat: oni nás nevidí. Většiny dnešních dospívajících dětí se většina dospělých prostě netýká. Předpokládají, že náhodný pasažér v autobusu jim ani v ničem nepomůže, ani jim nemůže ublížit.
A tohle, mezi námi, za našich mladých časů nebývalo. Na mnoha místech, třeba v Africe, to takhle není dodnes. Děti nejsou doména rodičů, učitelů a sociálky. Jsou součástí komunity, dospělí se jich nebojí, a když činí něco nekalého, bez okolků je okřiknou. Opravdu není špatné, když děti vychovává, jak se říká, celá vesnice.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
