Iva Pekárková: Kdo ještě čte knihy?
Už je to 30 let. Lubor Maťa, majitel prestižního nakladatelství a distribuční firmy, zažil šok. Jeho rozvážeč kdesi zaparkoval dodávku plnou knih a během hodiny se do ní kdosi vloupal.
Ukradl sluneční brýle a umolousanou mikinu. Taky roztrhl pár balíků, ale když viděl, že obsahují jen jakési svazky potištěného papíru v barevných deskách, zklamaně odešel.
Čtěte také
Tvorba současných českých autorů – a že mezi nimi bylo pár známých jmen! – mu nestála za ukradení. Maťa z toho byl zoufalý.
Od té doby se knihy propadají hlouběji a hlouběji do šera věků. Už dávno to nejsou hodnotné předměty, kterých si vážíme pro jejich moudrost a schopnost člověka potěšit. Dnes je to spotřební zboží.
Na maturitním plese mé sestřenice, která vystudovala knihkupeckou školu, se studenti objevili v šatech či oblecích přepásaných stuhou s nápisem KNIHY NEJSOU HOUSKY.
Tahle věta už bohužel dávno neplatí. Knihy jsou čím dál tím víc housky – do druhého dne okorají a už je nikdo nechce. Navíc je housek přece spousta druhů – slané, kmínové, sýrové, makové -, zatímco knihy jsou, z pohledu běžné populace, tak nějak všechny stejné.
Čtěte také
V kavárně v naší čtvrti v Londýně se každý týden koná akce Vypni to. Za to, že celé dvě hodiny vydržíte nečučet do mobilu, dostanete zdarma kávu, čaj, pišingry, zábavu „naživo“ a taky knihy. Teninké svazečky omotané balicím papírem, takže když si jednu berete, netušíte, co to bude.
Když jsem před organizátory projevila údiv, prohlásili, že to má být „překvapení“. A tak trochu pokrčili rameny, jako by říkali: „Vždyť je to fuk, kniha jako kniha.“
Kdo má dnes čas číst?
Akce Vypni to nezískala velkou popularitu. Mladé, na které je zaměřena, tam zatím nikdo neviděl. Schází se tam pár osamělých jedinců požehnaného věku, z předmobilové generace. Ti usrkávají kafe po galonech a mlčí. Hromádka tenkých svazečků obalených papírem zůstává nedotčena.
Má dinosauří duše knihomila se z toho zmítá v křečích.
Ale víte co? Když jsem procházela mezi řadami letních bezdomovců, které vyhodili z dočasných ubytovacích zařízení, když přišlo hezké počasí, tak jsem uviděla – zázrak. Chlapík, už ne nejmladší a trochu ošuntělý, seděl u haldy svých světských statků a – četl si. Vážně si četl!
Byl to pravý bílý Angličan, bezmála střízlivý. Prý knihy miluje. Pro většinu lidí bez domova je největší problém těžká nuda. Díky knížkám, které nachází u popelnic, se má celý den čím zabavit. Doporučuje čtení i kamarádům.
Vivant londýnští bezdomovci, zachránci knih!
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
