Iva Pekárková: Jak se stát dobrou kuchařkou
Jako dítě jsem neměla šanci se naučit pořádně po česku vařit. V naší domácnosti vařila babička a ta byla dost příšerná kuchařka.
Všechno bylo buď nedovařené, nebo rozvařené, buď polosyrové, nebo připálené. Případně obojí.
Každý den babička lamentovala nad nepovedeným jídlem a utírala si slzičky, takže se celý zbytek rodiny mohl přetrhnout, aby její výtvory řádně vynachválil.
Iva Pekárková: Smrádek, ale teploučko
Tak se nám upálila další pražská pochodeň, téměř přesně 50 let poté, co se na tom samém místě upálil Jan Palach.
Kuchyně mojí babičky ve mně na léta zanechala dost nepříjemný dojem. A tak jsem se za celý život nenaučila vařit po česku. Neumím ani užmoulat houskové knedlíky.
Ale zařídila jsem si to výborně. Můj skoromanžel K., Čech nigerijského původu, české kuchyni nikdy nepřišel na chuť. Snaží se být „dobrý Čech“, ale v tomhle značně pokulhává. Občas hlasitě pronáší věty jako „kleba ne“ či „já rád jen opálený brambory“.
Naučila jsem se vařit západoafricky. Nevím, jestli je to jednodušší, ale mé duši je bližší dusit kozí maso s bylinkami a sušenými raky, než pasírovat přes plenu omáčku na svíčkovou.
Snad proto, že moje babička kozí maso s bylinkami a sušenými raky nikdy nedusila, zato mnoho omáček na svíčkovou propasírovala přes plenu a nedalo se to jíst.
Ale nechme stranou traumata mého dětství. Chci se pochlubit.
Jak správně upéct maso z buše
Předevčírem jsem chtěla dobrým dlabancem uctít K., který se vracel z dlouhé směny. Ale zapomněla jsem rozmrazit kuřecí paličky, a tak jsem je v poslední chvíli hodila na plech, zapomněla je osolit či okořenit, a mrskla s nimi do trouby rozpálené na plné pecky.
Iva Pekárková: O čem si povídat s neznámými lidmi
Beru stopaře. V mládí jsem nastopovala desítky, možná stovky tisíc kilometrů.
A pak jsem na ně zapomněla…
Z večeře vzniklo to, co se dalo očekávat: tuhé, trochu suché maso na kosti, takové, co se zaručeně nerozpadá na jazyku a pro oko Evropana nevypadá moc vábně.
Zrovna když jsem přemýšlela, jestli výsledkem svého snažení nenakrmit lišky, dorazil K., začenichal a vrhl se po upečených kuřecích paličkách.
„No teda! Ty se ti povedly!“ pochvaloval si a radostně žvýkal, div si neurval čelisti. „Týýý jo! Já jsem si uměl vybrat manželku! Vždyť ty jsi z obyčejnýho lacinýho kuřete připravila pečínku, co chutná jako maso z buše.“
Musela jsem mu slíbit, že od téhle chvíle nebudu kuřata připravovat žádným jiným způsobem.
Kdo říká, že se kulturních rozdílů mezi lidmi z Evropy a Afriky musíme bát? Tenhle můj kulinářský kulturní šok byl nesmírně příjemný a povzbuzující.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
