Iva Pekárková: Docela malá laskavost
Stalo se mi to před pár dny v samoobsluze. Stará paní, už jistě aspoň osmdesátnice, nedokázala vyzdvihnout nákupní košík až na takovou plošinku, ze které snadno vyložíte zboží na pás.
A tak košík položila na podlahu. Pak se k němu namáhavě skláněla, bylo slyšet, jak jí lupe v kříži, a zboží kus po kuse vykládala na pás. Co rohlík či máslo či litr mléka či dóza s kafem, to bolestivé shýbnutí.
Čtěte také
Automaticky jsem řekla: „Dovolíte?“, zdvihla košík na plošinku a nakladla zboží na pás místo ní.
Nebyl to žádný uvědomělý akt pomoci bližnímu, na který bych měla být po zásluze hrdá. Provedla jsem to zcela automaticky a – mezi námi – pomohla jsem tím především sama sobě a dvěma či třem zákazníkům ve frontě u pokladny. Jinak bychom všichni museli čekat, až to babička dodělá, a to by trvalo pěkně dlouho.
Ale ať už to byl ode mě čin lidumilný či zakukleně sobecký, stařenčino nadšení neznalo mezí. Dojatým hlasem mi děkovala, a když odcházela, třpytily se jí v očích slzy štěstí.
(Omlouvám se za tenhle omšele květnatý výraz. Doopravdy to byly slzy štěstí a doopravdy se třpytily.)
Laskavost je jako míček
Čtěte také
Taková drobná laskavost jí dočista prozářila den. A možná víc než jeden.
Vzápětí jsem zjistila, že jsem vzala z regálu natržený pytlík ovesných vloček. Musela jsem si zajít pro nový – a celá fronta zákazníků trpělivě a s úsměvem čekala, až se vrátím. Nikdo se nezamračil, nikdo si mě nepřeměnil mrzutým pohledem, nikdo si nemumlal pod vousy něco nepublikovatelného, nikdo se mi nepokusil podrazit nohy nákupním vozíkem.
Drobná laskavost, které jsem se dopustila vůči staré paní, se odkudsi odrazila a teď mi ji spláceli úplně neznámí lidé. A těm to možná oplatí zas někdo jiný, po mém odchodu. Tenhle bezvýznamný výraz laskavosti se jako tenisový míček bude odrážet dál a dál.
Ovšem, úplně stejně, možná o chlup zuřivěji, se dovedou odrážet drobná zla. Jsou lidé, kterým víc vyhovuje pinkat si těmi zlými tenisáky. Ale já jsem přesvědčená, že většina z nás má větší radost z těch dobrých.
Mezi námi je spousta takových laskavých míčků. K jejich vypuštění obyčejně stačí docela malá laskavost.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
