Iva Pekárková: Chvála pavouků
Přes rok jsme měli soukromého pavouka. Visel v síti v koutě nad kuchyňskou linkou, lovil hmyz a vůčihledě rostl.
Na novinovém papíru umístěném na polici pod ním přibývalo vysátých kostřiček mušek a komárů. Jeho osobní rekord, námi zaznamenaný, byli čtyři komáři rodu Culex, vysátí během jediného dne. Mě, když u nás pavouk přebýval, nevysál jediný komár.
Komárů žije v naší čtvrti dost a dost, moje krev je pro ně sladká, a tak mě dovedou pořádně potrápit. Pavouk mě před nimi chránil.
Čtěte také
Mého přítele bůhvíproč rozčiluje bzučení obyčejných much a občas se je pokouší vyhánět takzvanou ručníkovou metodou. Běhá po místnosti, točí si nad hlavou ručníkem a mouchy se mu pošklebují. Občas ručníkem zasáhne mé oko, občas stínítko na lampě, občas hrnek s horkým čajem.
V pavoukově přítomnosti této kratochvíle mohl zanechat, protože pavouk všechny mouchy sežral. Můj drahý dokonce dostal šanci s krvežíznivým úsměvem pozorovat, jak pavouk bzučící mouchu balí do pavučiny a brousí si kusadla.
Dávali jsme si pozor, abychom při úklidu nepoužívali žádnou jedovatou chemii, a tak s námi náš pavouk zůstal dlouho. Pak zmizel. Nejspíš zemřel sešlostí věkem, ale jeho mrtvolku jsme nenašli.
A tak si můj přítel romanticky představuje, že se pavouk vydal za svou láskou. Zasouložil si se švarnou pavoučicí a ta ho pak sežrala, takže náš pavouk chtě nechtě přispěl ke zdárnému vývoji pavoučat. Kdo ví.
Bez pavouka je život těžký
Čtěte také
Pak jsme se dlouho pokoušeli pavouky nalákat, bohužel bezúspěšně. Skoro každou noc mě pokousal komár a přítel opět začal vyhánět mouchy ručníkem.
Konečně jsme začali v místnosti vídat malého křižáka – houpal se mi na niti z počítače, seděl na polštáři, přeběhl mi po prstu. Díky němu věřím, že křižák obecný, i když jedové žlázy vlastní, opravdu nekouše.
Držela jsem ho v ruce několikrát a nepokusil se mi ublížit. Jeho kousnutí beztak způsobuje jen mírné zrudnutí pokožky a možná nepatrný otok. Komáří bodnutí bývá bolestivější.
A teď se pavouk usadil nad oknem, na místě z hlediska přísunu hmyzu jistě výhodnějším, než byl kout nad kuchyňskou linkou. Postavil si síť u záclony a zdatně požírá mouchy a komáry. Taková biologická válka se mi líbí.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
