Iva Pekárková: Jeden eukalyptus
Mám ráda eukalypty.
Trochu pro jejich exotičnost – dodnes se pamatuju, jak jsem před nějakými čtyřiceti lety putovala snad 200 kilometrů do jisté bulharské vísky, která se pyšnila vzrostlým exemplářem.
Čtěte také
Trochu proto, že mám ráda jejich vůni, která pročišťuje vzduch a zahání nepříjemný hmyz. Trochu kvůli koalám. A trochu jen tak. Eukalypty jsou bohužel dost křehké a silnější vítr z nich může odlomit pár větví, případně je vyvrátit. A tak se, když dorostou určité výšky, můžou stát nebezpečnými sousedy.
Přes tradiční lásku Britů ke stromům je u nás v jižním Londýně překvapivě snadné porazit strom. Když stojí na vašem pozemku a není zapsaný v registru chráněných stromů, povolení nepotřebujete.
Nebezpečné stromy můžete dokonce nahlásit na úřadě a město vám finančně přispěje na jejich odstranění. Právě tohle se stalo eukalyptu, na který jsme se léta dívali z okna, těšili jsme se barvou jeho listů a radovali se, že určitě pomáhá zahánět komáry. Byl exot, ale patřil sem.
Stromy se nemstí
Čtěte také
A teď ho porazili. Pravda, stál příliš blízko u zdi domu a rostl rychleji než tradiční anglické duby, tak si majitelé nejspíš neuvědomili, že zanedlouho bude nejvyšším stromem v zahradě.
Sledovala jsem, jak ho porážejí. Ze začátku se zdálo, že ho školení městští dřevorubci chtějí jen prořezat. Ale ne. Vyšplhali do koruny, jednu po druhé odstranili větve a potom chlapík zajištěný lany vylezl až na vrchol holého kmene a ukrajoval z něj polena nějakých 80 centimetrů dlouhá, která pak opatrně odhazoval na zem.
Strom, který majitelé udali, že prý je nestabilní, stál jako socha, ani se nezachvěl. Přijal svou smrt se stoickým klidem a nesnažil se mstít.
Až majitele domu sežerou komáři, tak jak to v jižním Londýně dovedou, jestlipak si vzpomene na eukalyptus?
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
