Iva Pekárková: Jeden eukalyptus

Trochu pro jejich exotičnost – dodnes se pamatuju, jak jsem před nějakými čtyřiceti lety putovala snad 200 kilometrů do jisté bulharské vísky, která se pyšnila vzrostlým exemplářem. 

Čtěte také

Iva Pekárková: Vykoupat dějiny?

Trochu proto, že mám ráda jejich vůni, která pročišťuje vzduch a zahání nepříjemný hmyz. Trochu kvůli koalám. A trochu jen tak. Eukalypty jsou bohužel dost křehké a silnější vítr z nich může odlomit pár větví, případně je vyvrátit. A tak se, když dorostou určité výšky, můžou stát nebezpečnými sousedy.

Přes tradiční lásku Britů ke stromům je u nás v jižním Londýně překvapivě snadné porazit strom. Když stojí na vašem pozemku a není zapsaný v registru chráněných stromů, povolení nepotřebujete. 

Nebezpečné stromy můžete dokonce nahlásit na úřadě a město vám finančně přispěje na jejich odstranění. Právě tohle se stalo eukalyptu, na který jsme se léta dívali z okna, těšili jsme se barvou jeho listů a radovali se, že určitě pomáhá zahánět komáry. Byl exot, ale patřil sem.

Stromy se nemstí

Čtěte také

Iva Pekárková: Kam patří jiřičky aneb aby bylo čisto

A teď ho porazili. Pravda, stál příliš blízko u zdi domu a rostl rychleji než tradiční anglické duby, tak si majitelé nejspíš neuvědomili, že zanedlouho bude nejvyšším stromem v zahradě.

Sledovala jsem, jak ho porážejí. Ze začátku se zdálo, že ho školení městští dřevorubci chtějí jen prořezat. Ale ne. Vyšplhali do koruny, jednu po druhé odstranili větve a potom chlapík zajištěný lany vylezl až na vrchol holého kmene a ukrajoval z něj polena nějakých 80 centimetrů dlouhá, která pak opatrně odhazoval na zem. 

Iva Pekárková|foto:Kateřina Janoušková

Strom, který majitelé udali, že prý je nestabilní, stál jako socha, ani se nezachvěl. Přijal svou smrt se stoickým klidem a nesnažil se mstít.

Až majitele domu sežerou komáři, tak jak to v jižním Londýně dovedou, jestlipak si vzpomene na eukalyptus?

Autorka je spisovatelka, žije v Londýně