Iva Pekárková: Kam patří jiřičky aneb aby bylo čisto

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kdo to tu vykukuje?

Přiznám se, že mě nedávné odstranění hnízd jiřiček z jistého supermarketu (nebudu říkat kterého, abych těm nemilosrdným kapitalistům ještě nedělala reklamu) nerozlítostnilo tolik jako mnoho jiných.

Posloucháte rádi komentáře a glosy? Všechny najdete na stránkách mujRozhlas.cz

Jiřiččí holátka bídně zahynula. Supermarket lidem, kteří byli ochotní se o ně postarat, odmítl prozradit, kde jsou. Kdyby je našli, je možné, že by mláďata přežila – můžete je krmit moučnými červy nebo třeba míchanými vejci (bez soli). 

Sama jsem jako dítě zachránila tři jiřičky ze dvou hnízd, které odstranila naše sousedka ze své chalupy. V zásadě proti nim nic neměla, ale hnízda prý byla špatně umístěna a rušila symetrii domovního průčelí. 

Radosti, jakou jsem zažila, když jsem své svěřence učila létat, posadila jsem si je na ruku, mávala s nimi ve vzduchu – a oni se po chvíli skutečně naučili používat křídla – se vyrovná máloco. Dvě mláďata v mé péči bohužel nepřežila. Bolest a výčitky svědomí, které se mě zmocnily, když jsem jim společně s bratrancem kopala hrobečky, byly taky na pováženou.

Dnes vím, že takhle to v přírodě chodí a nemá smysl se trápit nad každým živáčkem, který se nedožije dospělosti, ať už ho zabije nemoc, uloví ho dravec nebo má tu smůlu, že narazí na hloupého manažera supermarketu, který se bojí, že mu jiřičky s odpuštěním nakálejí kolem budovy.

Postaví si hnízda znovu

Dospělé jiřičky, které přišly o hnízda, si s velkou pravděpodobností vystavějí ještě letos nové bydlení (důležité je, aby nebylo moc sucho a ony našly dostatek bláta na stavbu) a založí si novou rodinu. Některé páry za normálních okolností vyvedou mladé dvakrát za rok, výjimečně i třikrát.

Dočítám se teď, že do záchranné stanice kdosi donesl několik jiřiček, které nemohly lítat, protože byly omotané izolepou. Lidé na ně líčí všemožné podomácku vyrobené pasti. Ráda bych věděla proč.

Kolem jiřiček se nevytvořila tak rozsáhlá aura mytologie jako kolem vlaštovek. Ty dávní Slované považovali za posly jara a tvory, ve které se po smrti promění lidské duše. Vlaštovčí mýty ale pomohly i jiřičkám, už proto, že ne každý je rozeznal od vlaštovek. 

Moje adoptivní babička v Putimi, které jiřičky léta hnízdily v krytém vjezdu do statku, jiřičkám říkala zásadně „vlaštovky“ a tvrdila, že domu nosí štěstí. Když jednou nepřiletěly, celý rok se jí po nich stýskalo a pořád si stěžovala, že je všude spousta much, protože je nemá kdo lovit. Ten rok se jí zhoršila cukrovka. Pak se jiřičky vrátily a babičce se ulevilo.

Iva Pekárková

Na putimském statku much skutečně ubylo. A v rámci pravdomluvnosti musím říct, že procházet do dvora krytým vjezdem, ve kterém se ozývalo štěbetání ze sedmi hnízd, bylo poněkud nebezpečné. Kdykoli vám mohl přistát kus trusu na hlavě.

Autorka je spisovatelka, žije v Londýně

Spustit audio

Odebírat podcast

Související