Istanbulská úmluva je ideologický pamflet, obětem nepomůže, říká senátorka. Je to závazek, že téma bude prioritou, oponuje zmocněnkyně

„Jde o boj dvou skupin. Příznivci Istanbulské smlouvy za deset let nepředložili jediný důkaz, jedinou argumentaci, jak by ratifikace pomohla obětem domácího násilí. Naopak to jediné, co opakují, je slepá víra. My věříme, my musíme vyslat signály a přihlásit se ke skupině těch moudrých jiných států,“ říká Kovářová.

Čtěte také

Jan Vávra: Pojistka českého provincionalismu

Skupina odpůrců naopak podle ní používá vědecké metody, analýzu, příklady, srovnání a požaduje data.

„My jsme za celých deset let neslyšeli jediný statistický údaj o zemi, která poté, co ratifikovala, snížila počet obětí domácího násilí nebo násilí na ženách. Je to přesně naopak. V řadě zemí to násilí vzrostlo,“ naznačuje bývalá ministryně spravedlnosti a advokátka.

„Chtěla bych se absolutně vymezit proti té rétorice, která se snaží celé téma zarámovat na absurdní úroveň, že jsou tady jacísi odpůrci a jacísi přátelé Istanbulské úmluvy. To je kontext naprosto nedůstojný a irelevantní,“ reaguje Šimáčková Laurenčíková.

Čtěte také

Apolena Rychlíková: Genderově podmíněné násilí v České republice chceme, vzkázali senátoři

Podle ní je k dispozici řada poznatků o pozitivním efektu Istanbulské úmluvy. Připomíná například závěry Benátské komise Rady Evropy o tom, že země, které úmluvu ratifikovaly, významně posílily dostupnost služeb pomoci obětem násilí, dětem, ženám, mužům, seniorům, že zlepšily ochranné mechanismy, posílily prevenci násilí ve společnosti.

„Tyto poznatky máme k dispozici, a kdo o ně stojí, měl je předložené. Kdo o ně nestojí, může se tvářit, že žádná data neexistují, a celé téma irelevantně shazovat někam, kam to není důstojné a fér,“ zlobí se.

Podle Kovářové ale žádná data neexistují. „Kromě toho, že bylo zřízeno více linek, že vzniklo více neziskovek a že je domácí násilí v zahraničí častěji oznamováno,“ říká.

Převýchova společnosti

„Na rozdíl od paní Laurenčíkové a dalších úředníků, kteří jenom sedí na židli, já se 40 let věnuji v praxi obětem domácího násilí. Založila jsem Unii rodinných advokátů, která sdružuje rodinné advokáty v celé republice, a šest let školíme a přednášíme a pomáháme obětem domácího násilí,“ zdůrazňuje senátorka a advokátka.

Čtěte také

Lída Rakušanová: Istanbulskou úmluvu potřebovalo Česko jako sůl

Zákony v Česku jsou podle ní dobré, stačí je jenom uplatňovat. „To, po čem voláme úplně všichni, je, aby si vláda řekla: potřebujeme peníze a to bude naše priorita. Že si vláda nic takového neříká a priority má všechny možné jiné, je úplně jiná debata.“

„Ale chybí nám finanční podpora a chybí nám odborníci. Na nic z toho Istanbulskou úmluvu nepotřebujeme. My nepotřebujeme to, co v úmluvě je, totiž převýchovu společnosti. Istanbulská úmluva je ideologický pamflet, který obětem ve skutečnosti vůbec nepomůže,“ opakuje.

„Toto je přesně styl argumentace a politické komunikace, který kvalitní a reálnou debatu vůbec nepřipouští,“ reaguje Šimáčková Laurenčíková.

Čtěte také

Istanbulská úmluva vytváří nevraživost mezi ženami a muži, říká Nováková z KDU-ČSL. Systém musí k obětem přistupovat citlivěji, míní Urbanová ze STAN

Připomíná, že sama řadu let pracovala s oběťmi domácího sexualizovaného násilí a ví, jak fatální nedostatek služeb pro tyto traumatizované osoby v českém systému je.

„A chtěla bych poukázat na to, že úmluva je nějakým závazkem, že všechny tyto oblasti, tedy nedostupné služby pro oběti, nedostatečné kapacity programu pro původce násilí, také třeba neexistující prevenci násilí, o které by se třeba mladí lidé učili ve školách, budeme rozvíjet a posilovat. Je to vlastně určitý závazek, že toto téma bude mít stabilní, dlouhodobou politickou pozornost, že bude prioritou,“ konstatuje vládní zmocněnkyně pro lidská práva.

Poslechněte si celou debatu ze záznamu. Moderuje Karolína Koubová.