Jan Vávra: Pojistka českého provincionalismu
Istanbulská úmluva, který má chránit oběti domácího násilí a bojovat proti nerovnosti mužů a žen, vyvolává v domácího zastáncích tradičního pořádku již dlouho děsivé vize. „Pokud bude ratifikována, budou naše rodiny roztrženy a rozehnány. Bude k tomu stačit, že dětem řeknete, že muž a žena nejsou totéž,“ strašil ve Svatovítské katedrále již v roce 2018 Petr Piťha. A jeho následovníci ze Senátu si při projednávání úmluvy počínali stejně iracionálně.
„Při ratifikaci Istanbulské úmluvy nám vznikne povinnost všude možně, mateřskou školou počínaje, Českou televizí konče, mást děti, mladistvé i mladé dospělé otázkou genderu,“ tvrdil liberecký senátor Canov.
Čtěte také
Slovo gender, které označuje fakt, že společnost spojuje každé pohlaví s nějakou rolí, vadilo i senátorovi Hrabovi z klubu ODS a TOP 09. Podle něho je v českém překladu úmluvy výskyt slova „gender“ čtyřikrát vyšší než pojmu „pohlaví“, na který jsme prý zvyklí. A senátor za ODS Töpfer tvrdil, že „Evropa zahyne na Istanbulské úmluvy, kvóty, gendery a lisabonské strategie“.
Argumenty zastánců ratifikace i oborníků neměly proti pověrám o diskriminaci mužů šanci. Nepomohlo ani vystoupení prezidenta Pavla, ani naléhavá slova předsedy Senátu Vystrčila.
Čtěte také
Výsledkem rokování našich senátorů je mezinárodní ostuda, jak to nazval ministr pro evropské záležitosti za STAN Dvořák. Podivné je, že ministr spravedlnosti Blažek z ODS se tvářil, že mu to je jedno a premiér Fiala, rovněž z ODS, po odmítnutí ratifikace dokonce tvrdil, že neschválení úmluvy nebude mít na ČR praktický dopad, protože dokument míří na jiné země.
Je otázkou, zda premiér vůbec ví, co se kolem něho děje, tedy že nemalá část veřejnosti je právě v těchto dnech pobouřena podmíněným odsouzením muže, který léta znásilňoval svoji nevlastní dceru. Vysoce problematický rozsudek potvrzuje, že Úmluva je určena právě nám.
Hlubší důvody odporu
Odpor vůči úmluvě má ovšem i hlubší důvody. Zatímco západní liberální společnost čím dál více odmítá stereotypní vnímání mužských a ženských rolí ve společnosti a chce umožňovat lidem být tím, kým se cítí být – včetně toho, jakého jsou pohlaví – naši konzervativci teskní po světě, kdy role byly jasně rozdané a kdy ženské byly od toho, aby stály u plotny a rodily děti, a kdy chlap byl v rodině neomezeným pánem.
Čtěte také
Senátoři, ať již se oháněli Biblí nebo nebezpečím zaplevelení českého právního řádu slovem gender, chtěli odmítnutím úmluvy především demonstrovat svůj odpor proti západnímu liberalismu a globalizaci obecně.
Jde o další variantu představy našich konzervativců, že právě my ve střední Evropě víme lépe než Západ, kam se má svět ubírat. Senát, který bývá pokládán za pojistku demokracie, se tak stal pojistkou českého provincionalismu.
Pro společnost je ale nebezpečnější, když i uctívaní senátoři jako třeba Pavel Fischer ve své svaté prostotě věří, že se v naší české kotlině můžeme před hloupou Evropou s její Istanbulskou úmluvou, kvótami a gendrem uzavřít a vrátit se zpět do doby, kdy svět byl přehledný, předvídatelný a kdy každý věděl, komu má věřit a koho musí poslouchat.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
