Irsko, země migrace
Co do počtu má Irsko nejrychleji rostoucí populaci v Evropě. Vděčí za to zvyšující se porodnosti, klesající úmrtnosti a velké imigraci. Velký podíl mají právě posledně jmenovaní imigranti, hlavně Irové, vracející se často s dětmi, narozenými v cizině. Ti v dřívějších letech ve velkém počtu kvůli velké nezaměstnanosti spíš odcházeli.
Nezaměstnanost se dnes ale opět vrací. Kvůli hospodářské krizi putují cizinci z Irska zpátky domů. Genetické výzkumy však poukazují na to, že i samotní Irové bývali na ostrově původně cizinci. Zdejší osadníci sem totiž migrovali v prehistorické době z Pyrenejského poloostrova a byli příbuzní s Ibery. Lidé keltské kultury a jazyka připlouvali na ostrov až po roce 600 př. K. Jejich "galské" tradice v Irsku převládly a národní identitu tvoří částečně dodnes. Jako oficiální jazyk v Irsku sice převládá angličtina, irština je ale stále významnější. Desetitisíce osob žijí na západním pobřeží v Gaeltachtech, irsky mluvících komunitách, a na školách po celé zemi vyučování tohoto jazyka znovu narůstá. Podle nedávného sčítání lidu se irsky domluví už 39 % obyvatel Irska. Většina veřejných vyhlášek a tištěných médií je sice pouze v angličtině, vládní publikace a formuláře jsou ale v angličtině i v irštině. Dvojjazyčné bývají také silniční značky, v Gaeltachtech jsou však jenom irsky.
Část populace má vzdálený vikingský, anglonormanský, anglický nebo skotský původ. Tyto skupiny však netvoří menšiny, už dávno jsou asimilované hlavně díky obecně používané angličtině. Dnes tu žije i mnoho obyvatel cizí národnosti, jde hlavně o původem Iry, emigrující zpátky ze světa. Z celkové populace Irska (4,5 milionu obyvatel) bylo "nenárodních" občanů v Irsku okolo 10 %. Populace tak před pár lety překonala počty z roku 1861, kdy v Irsku žilo 4,4 milionů lidí. Mnoho Irů posléze odešlo kvůli hladu, nezaměstnanosti a britskému útlaku. Nejmenší populace, ve výši 2,8 milionů osob, byla na ostrově zaznamenána v roce 1964, což je oproti dnešku obrovský rozdíl, který se týká všech provincií. Porodnost v Irsku tak u všech skupin zůstává dvakrát větší než úmrtnost, což je ve státech Evropské unie dost neobvyklé.
Irové jsou tolerantní národ. Ve Velké Británii jsou třeba Irish Travellers etnickou menšinou, spojenou s pevninskými romskými skupinami. V Irsku je to i díky vzpomínkám na ponížení za britské nadvlády "sociální skupina". Sami Irové se stali cestující národností s velkým migračním potenciálem. V cizině žije několikanásobně více lidí irského původu než v samotné zemi. Odhaduje se, že k irské diaspoře se hlásí 40 až 80 milionů osob. V USA je najdeme především v Chicagu a jeho zemědělském okolí, po celém státě New York a v zeleném Bostonu. V mnoha evropských zemích se kdysi pohybovali především jako vojáci, i u nás třeba Ir Walter Devereux pod vedením krajana Waltera Butlera zavraždil Albrechta z Valdštejna. Ve Velké Británii, hlavně v Londýně nebo Liverpoolu, žije dohromady několik miliónů původních Irů. Dnes se poznají podle katolického vyznání, nebo fotbalových klubů jako Celtic Glasgow. Ve velkém počtu jsou Irové také v Kanadě, v Austrálii, v Latinské Americe. V Chile se dokonce stal prvním prezidentem poloviční Ir Bernardo O´Higgins. I v Jižní Africe, Francii, Německu nebo na Novém Zélandu znají migranty, kterí se hlásí ke svým irským kořenům.
Seriál Svět a migrace vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
