Irena Racková rozená Poperová: Můžu o sobě vyprávět. Ale stejně si to nedokážete představit…

13. říjen 2013

Příběh Ireny Rackové nepotřebuje obsáhlejší úvod ani zdůvodnění. Prošla tím nejhorším, co mohlo člověka ve 20. století potkat, jako židovská dívka byla deportována do Terezína, pak do ghetta v Rize, přežila několik dalších lágrů i pochod smrti na konci války. Za nacismu byla zavražděna většina členů její šedesátičlenné širší rodiny.

Irena se narodila jako Poperová v červenci 1925 v Jičíně, kde žila s rodiči a dvěma sestrami do roku 1933, pak se přestěhovali do Brna. Po zániku druhé republiky ji na základě norimberských zákonů vyhodili z gymnázia a začala pracovat v továrně na výrobu hraček. Roku 1940 zatklo gestapo jejího otce, ředitele firmy na výrobu ústředního topení, neboť se stavěl proti arizaci podniku. Rok ho věznili, následně převezli do Osvětimi a zavraždili.

V jedenačtyřicátém byly všechny tři dcery a matka odvezeny do Terezína, po několika týdnech pokračovaly vlakem do ghetta v Rize. V prostředí, kde se i za malý prohřešek popravovalo, žily každý den ve strachu. Irena Poperová dostala naštěstí lehkou práci, vyráběla gázu na obvazy. V Rize prožila svou první lásku s lotyšským mladíkem, který spolu s partyzány plánoval povstání. Po udání Němci všechny Lotyše v táboře postříleli a začali ghetto likvidovat.

Irena se sestrou musely jít na další práci, těžily rašelinu, pak dřely v továrně na zpracování gumy a dřeva. Do stejné továrny se dostala i jejich matka: podařilo se to zařídit za úplatek, za hodinky. Když se roku 1944 přiblížila k Rize sovětská vojska, začala evakuace, cílem byl koncentrační tábor ve Stutthofu, kde Irena a její blízké a přítelkyně nepracovaly, přesto však byli všichni, které SS stráže označily za „práce neschopné“ posíláni do plynové komory. Starší sestra Zdenka zemřela na tyfus.

Irena s matkou a druhou sestrou Hanou se spolu se zbytkem tábora vydaly na stodvacetikilometrový pochod smrti. Matku vedly celou cestu mezi sebou. Došly k Lauenburgu (dnešní Lebork) v Pomořansku. Nepracovaly, nedostávaly jídlo, jen občas slupky od brambor. Při dalším přesunu se část vězňů ztratila hlavní skupině a schovala se ve vedlejší vesnici ve stodole. Zde se Irena s matkou a sestrou dočkaly osvobození Rudou armádou, v nepřehledné situaci jim však hrozila další nebezpečí (násilí ze strany sovětských vojáků, hrozba deportace do SSSR). Nakonec našly útočiště pod ochranou sovětských důstojníků. V květnu 1945 se složitou a dlouhou cestou vrátily vlakem domů, do Brna.

autor: adr
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.