Investigativní novinář Spurný: V 90. letech se přes Konsolidační banku „poztrácelo“ 283 miliard, vlády to neřešily

14. srpen 2018
Jaroslav Spurný

V roce 1990 spoluzakládal týdeník Respekt. Píše a odhaluje kauzy tak už od samého vzniku časopisu. Dnes je tak jedním z nejdéle působících investigativních novinářů v Česku a pátrací novinařinu tak vlastně u nás i definoval.

Větu „Spurný, vy jste vzpurný“ slýchal prý v dospívání až příliš často. Možná i proto ho kdysi tak zaujala speciální, investigativní žurnalistika. „Dostal jsem se k tomu vlastně náhodou,“ vzpomíná Jaroslav Spurný.

„V březnu 1990 přišli do týdeníku nějací estébáci, asi ještě v aktivní službě, kteří nám chtěli něco prozradit. A protože nebyl nikdo jiný po ruce, řekli to mně. Pátrání se mi zalíbilo a zůstal jsem u toho dodnes,“ dodává.

Tři vlastnosti investigativního novináře 

Jaroslav Spurný; novinář u soudu v roce 2003

Každý dobrý investigativec musí mít prý tři vlastnosti: intuici, trpělivost a odvahu. „Intuici, protože naše pátrání občas otevírá dosud neznámé způsoby zločinu. Musíte vytušit, že se děje něco neférového a proč. V druhé řadě je to trpělivost, kdy se někdy měsíce věnujete nějaké kauze a na konci zjistíte, že to napsat nejde. V neposlední řadě je to odvaha. U mne to nebylo nikdy vyhrožování likvidací, ale pokusů zdiskreditovat jsem prožil… Těch trestních oznámení, žalob za chyby v článcích nebo výslechů na policii bylo opravdu mnoho.“

Vždy přitom „hraje“ o udržení svého dobrého jména. „Ne, že bych si myslel, že jsem nějak slavný, ale kvůli jménu novináře lidé ty články čtou, nebo tomu vůbec věří.“

Velký podvod jménem Konsolidační banka

Je zbytečné, aby H-System řešil Ústavní soud. Obě strany se mají dohodnout, tvrdí Spurný

Jeden z domů v Horoměřicích, který si bývalí klienti zkrachovalé společnosti H-System dostavěli svépomocí.

Bývalí klienti H-Systému sdružení v bytovém družstvu Svatopluk, kteří mají do měsíce vyklidit své domy, podají příští týden ústavní stížnost. Chtějí se tak bránit proti verdiktu Nejvyššího soudu, který rozhodl o tom, že musí své domy do měsíce opustit.

Od začátku 90. let tak Spurný píše o StB, co dělala a jaké měla metody, zveřejňoval jména těch, co se z mafiánského prostředí snažili proniknout do politiky nebo do ekonomiky a hodně se věnoval i tzv. bankovnímu socialismu, aktuálnímu právě v době porevoluční. Oč šlo?    

V hlavní roli stála Konsolidační banka Praha (KBP), která tehdy vědomě „poztrácela“ 283 miliard korun. „Tehdy nejrůznější banky půjčovaly podnikům nemalé částky, které ale dlužníci nespláceli.“ Tyto nevymahatelné, špatné úvěry pak od bank koupila státní Konsolidační banka Praha, ze které se v roce 2001 stala Česká konsolidační agentura (ČKA). Kde peníze skončily?  

„Částečně se projedly, částečně skončily na kontech, které jsou dnes už nedohledatelné, a o dalších sice víme, ale nic s tím neuděláme, protože se legalizovaly takovým zvláštním způsobem a od Konsolidační banky si je kupovali samotní dlužníci. Za desetinu hodnoty. Když si někdo od některé komerční banky půjčil 100 milionů, nevrátil je a dluh se převedl do KBP. Ta tento špatný úvěr sice nesměla prodat samotnému dlužníkovi, ale evidentně to dělala. Vystopoval jsem několik takových lidí… Průměrná prodejnost dluhů byla v řádu 7 % původní hodnoty. Takže si ho takový člověk, se 100milionový dluhem, koupil někdy za deset let s 93milionovým čistým ziskem. Nedělali to samozřejmě všichni, ale nebylo jich málo,“ vysvětluje novinář.

Politici o tom dobře věděli

Část zprávy OLAFu zveřejníme, nesmíme ale mařit vyšetřování, říká Schillerová. Zdržovací taktika, míní Spurný

Farma Čapí hnízdo

Ministerstvo financí si nechává zpracovat právní analýzu, zda může zveřejnit zprávu Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) o vyšetřování farmy Čapí hnízdo. O povolení zveřejnit zprávu požádal i OLAF. „Je to velká zodpovědnost, která na mně leží, a kterou tu musíme posoudit,” tvrdí ministryně financí Alena Schillerová (ANO).

Tento postup nebyl legální, ale kde není žalobce, není ani soudce. Několikrát na jejich chování upozornil i Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). „Celý podvod byl ale prováděn velmi sofistikovaně a přes velké společnosti. A i kdyby se našli nějací odvážní policisté nebo státní zástupci, asi by jim chyběly dostatečné páky, aby to vůbec zvládli. Konsolidační banka pak byla vyšetřována, ale odsouzen byl jediný člověk. Tuším za 400 tisíc, což je ale velmi směšná záležitost.“

„NKÚ několikrát naše vlády upozorňovala, jak KBP prodává dluhy velmi neprůhledně… Ale ani vláda opoziční smlouvy, a pak Špidlova, Grossova a Paroubkova na to nikdy nereagovala. KBP nakonec za Topolánka skončila. Jen proto, že už byly všechny dluhy fuč,“ dodává Jaroslav Spurný.

Proč měl vždy pocit, že musí spravedlnost úzkostně chránit? Je bývalý šéf civilní rozvědky Karel Randák, o kterém napsal knihu, nepohodlný agent, nebo špion, který dostal nejvyšší americké vojenské vyznamenání za misi v Iráku? Proč Randák nikdy neprozradil, za co vyznamenání má? Poslechněte si v audiozáznamu rozhovoru Jany Klusákové a Jaroslava Spurného.