Intimní historie - rituály

"Rituální omývání před vstupem do chrámu známe ze starého Egypta. Každý křesťan musí být před přijetím do církve pokřtěn vodou (je pravděpodobné, že rituál převzali křesťané právě ze starého Egypta). Rituální koupele hrály důležitou roli také v judaismu. Bazének ke koupeli nazývají Židé mikve. Původně byly rituální koupele určeny dle Starého Zákona pro muže i ženy. Teprve později se staly závazným rituálem jen pro židovské ženy jako očista po menstruaci, po porodu a před svatbou. V lázni musela být jen "živá" voda, tedy taková, které sama přitéká (nesměla být do lázně čerpána nebo nosena ve vědrech) a nesměla se ohřívat. V ledové vodě se ženy očisťovaly i v zimě. Před vstupem do mikve žena odložila veškeré oblečení a do vody sestoupila nahá. Musela se celá ponořit třikrát i s hlavou a vlasy. Proto si ortodoxní Židovky začaly vlasy stříhat nakrátko, aby tento náboženský příkaz snáze splnily. Na veřejnosti pak nosily paruky. O absolvování očisty někdy vystavovala správkyně mikve písemné potvrzení."

"Rituální očistu vodou přikazuje také islámská víra. Korán ukládá pravidelné omývání několikrát denně předepsaným způsobem vždy před modlitbou. Věřící si myjí ruce po lokty, dále obličej a hlavu a také nohy, ale jen po kotníky, a to výslovně v tekoucí vodě. Dnes se ovšem toto nařízení často obcházejí a omytí nahrazuje pouze symbolický dotek rukou, jako by věřící příslušné části těla omýval. Sám korán výslovně výjimky povoloval. Na poušti, kde je nedostatek vody, se věřící mohli místo vodou omývat pískem."

Rituální omývání požaduje i budhistické náboženství. V Indii existují tisíce bráhmánských chrámů s nádržemi k očistným koupelím a se širokým schodištěm vedoucím k řece."

Rituály zasáhly téměř všechny oblasti lidského života, a zasahují do něj neustále. To, co se naštěstí už stává minulostí, je příští téma seriálu, kterým celou Intimní historii PhDr. Vlastimila Vondrušky a Adriany Krobové uzavřeme.