Zvrhlá buržoazní dekadence. Surrealisté byli terčem nenávisti nacistů i komunistů, popisuje historik
„Nadrealismus“, i tak se dá vysvětlit význam slova surrealismus. Do Československa přišel z Francie a stal se výraznou součástí kultury. Je protipólem realistického uměleckého světa, dominuje v něm snění, fantazie, podvědomí a neuchopitelná, nespoutaná umělcova osobnost. Ta souvisí se svobodou, která je vážným protivníkem, ba i nepřítelem totality. Nacisté i komunisté považovali surrealisty za představitele zvrhlých umění. Bylo třeba je vymazat, zlikvidovat a zakázat.
UPOZORNĚNÍ: Pořad obsahuje vulgarismy!
Host: Radim Kopáč
„Krásu árijského ducha je třeba očistit od špinavého avantgardního umění, plného pesimismu a pacifismu,“ řekl německý kancléř Adolf Hitler při zahájení velmi zvláštní výstavy v Mnichově v červenci 1937 a pokračoval:
„Zvrhlé umění liberálního věku bylo židovským spiknutím proti německému duchu, proti německé krvi.“
Zvrhlých umělců byly stovky a stovky, jejich práce byly zabavovány i ničeny, spáleny či potichu vydraženy v zahraničí. Rozsáhlý seznam zahrnoval také malíře Maxe Beckmanna, Marca Chagalla, Vasilije Kandinského či Oskara Kokoschku.
Celá tato akce podle literárního a výtvarného historika Radima Kopáče, hosta pořadu Jak to bylo doopravdy, proti sobě postavila „umění svobodné a autonomní a umění svázané ideologicky, nacismus preferoval to, co mohl dobře ovládnout“.
V Československu se surrealismus setkal s mimořádným zájmem a jako součást avantgardního umění prvorepublikového státu se zapsal pomyslným zlatým písmem do historie české literatury.
„Sehrál důležitou roli nejen v rámci české meziválečné literatury, ale celé kultury a dnes se ukazuje jako směr nejživotnější. Důraz byl kladen na snění, nikoliv na to, co člověk reálně vidí,“ vysvětluje historik Kopáč a dodává: „Byl to směr ideologicky neuchopitelný, byl unikavý.“
A to byl ten zásadní problém pro oba totalitní režimy – jak nacismus, tak komunismus.
Altschul mohl tvořit jen pár let
Jedním z představitelů surrealismu byl básník umírající v necelých osmnácti letech, a to v rámci věznění v nacistickém koncentračním táboře při pochodu smrti.
Čtěte také
„Rudolf Altschul byl opakem básníka Vítězslava Nezvala a byl to meteorit, který zazářil jen krátce. Mohl tvořit jen mezi patnácti a sedmnácti lety, zůstaly po něm básně a texty, které otevírají další úhly pohledu,“ konstatuje Radim Kopáč.
K básníkově smůle byl nejen surrealistou, ale také židovského původu a ještě se zapojil do odboje takzvaného Spořilovského centra surrealistů. Podle Kopáče ale jeho „největším prohřeškem“ bylo právě to, že „spadal do kategorie zvrhlého umění“.
Výhonek buržoazní dekadence
Nástup komunistického režimu po únoru 1948 znamenal další pomyslný terč na zádech pro surrealisty, tehdejší ideolog kultury konstatoval, že „z individualistické mentality surrealismu vyplývá stále nebezpečí“. Důsledky tohoto údajného „výhonku buržoazní dekadence“ na sebe nenechaly dlouho čekat.
Čtěte také
„Komunistům vadil ze stejného důvodu jako nacistům. Společný byl jmenovatel – odpor a strach, že iracionalita, pudovost, hry a experimenty jsou nekontrolovatelné a dostávají se nám do něj údajně protirežimní obsahy. Postihy byly velmi těžké, velmi tvrdé, soustavné a likvidační,“ vysvětluje Radim Kopáč a uvádí příklady:
„Záviš Kalandra je oběšen, Konstantin Biebl vyskočil z okna, Vítězslav Nezval se choulí strachy a prchá a kličkuje jako zajíc pronásledovaný v poli, Jindřich Frejka spáchal sebevraždu, Toyen a Jindřich Heisler odcházejí do exilu a vůdčí duch Karel Teige umírá roku 1951 uštván komunisty. Byl dohnán k mlčení, nemohl se ohrazovat vůči nekonečným invektivám na jeho hlavu.“
Surrealismus v podzemí
V šedesátých letech se zdálo, že surrealisty čeká „velké nadechnutí“, jak se domníval i básník Vratislav Effenberger. S normalizací přichází ale další útlum.
Čtěte také
„Surrealismus končí v podzemí a jakoby neexistoval, rozhostilo se okol něj trapné mlčení,“ tvrdí historik a k básníku Effenbergovi doplňuje: „Byl to vlastně prokletý básník, volně veřejně mohl tvořit jen kolem pěti let, a to prokletí na něj doléhalo čím dál intenzivněji.“
Je to vlastně zvláštní, jak slovo básníka, umělce, intelektuála může být tak nenáviděné vládnoucím totalitním režimem. Souvislost se svobodou člověka, uměleckou svobodou je však zcela zřejmá a vysvětlující.
„Surrealismus a avantgarda byli vždy trnem v oku všem totalitám. Levý teror je velmi podobný teroru pravému a jakákoliv moc, pokud se snaží regulovat či hodnotit umění jako dobré a špatné, je slabou mocí,“ odpovídá historik Kopáč na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy.
Poslechněte si celý pořad.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
