Intimní historie - antikoncepce

Ukázka z knížky Intimní historie
"Zatímco vdané ženy spíše hledaly prostředky, jak přivést na svět děti, ženy, které se živily prostitucí, měly problém opačný. Právě ony s největší pravděpodobností používaly nejstarší primitivní antikoncepci. Mnoho dokladů se dochovalo především v Mezopotámii. Zde patřil k nejvýznamnějším kult bohyně plodnosti a války Ištar. Této bohyni sloužily celé zástupy kněžek, které přenášely milost a sílu této bohyně na muže. Za návštěvu chrámu a služby kněžek samozřejmě muži platili a pokud byli spokojení, dávali navíc i štědré dary. Chrámová prostituce byla běžná v Sumeru, Babylonii či Akkadu. V čele kněžek bohyně Ištar stála velekněžka, jež milost bohyně přenášela jen na nejvýznamnější návštěvníky (často jen na panovníka). Erotické rituály, spojené s kultem plodnosti, vznikly nejpozději v sedmém tisíciletí před naším letopočtem. ale protože šlo o náboženský obřad, měla velekněžka zakázáno otěhotnět. Navíc by se tím dostalo do rukou kněží panovníkovo dítě, což by mohlo vyvolat problémy při budoucím obsazování trůnu. Pokud by tedy velekněžka otěhotněla (a bylo jedno s kým ve skutečnosti), byla by přísně potrestána a okamžitě zbavena prestižního úřadu. Ostatní chrámové kněžky se dělily do několika kategorií, obvykle podle toho, z jaké rodiny pocházely, od dcer nejbohatších velmožů až po chudačky. Většina se směla vdávat a některé mohly mít i děti, ale i v jejich případě se předpokládalo, že půjde o děti "ze sémě zasetého jejím mužem". Již z dikce tohoto ustanovení je zřejmé, že si chrámové kněžky uměly celkem spolehlivě s antikoncepcí poradit. Jako jeden z prostředků se dochovala rada zavádět si před stykem s mužem kuličku uhnětenou z medu a mandlí. Ostatně pojem "babylonská nevěstka" byl ve starověku tak proslulý, že vstoupil i do Starého zákona jako symbol hříchu."

Ukázka z knížky Intimní historie
"Známý příběh z Genesis je spojen s mužem jménem Onan (po kterém se zcela nesprávně nazývá onanie, i když se jeho příběh týká klasické přerušované soulože.) Jedním z praotců Izraele byl Juda, který měl několik synů. Nejstarší Er se oženil s dívkou jménem Támar, ale protože byl v očích Hospodinových zlý, ten ho usmrtil. Tehdy Juda rozhodl, aby si vdovu vzal jeho další syn Onan. Takové sňatky byly v Přední Asii od doby Sumerů celkem obvyklé. Odborně se označují jako levirát, tedy sňatek mladšího bratra s ovdovělou švagrovou (někdy byl dokonce ze zákona povinný). Onan ovšem nechtěl, aby měla Támar potomky, neboť věděl, že nebudou patřit jemu, ale jeho zlému bratrovi (jeho úvaha je sice poněkud nejasná, ale blíže se nevysvětluje). Proto "kdykoli obcoval se ženou svého bratra, dal padnouti semeni na zem, aby nezjednal potomstvo svému bratrovi." Protože bylo jeho počínání v očích Hospodina zlé, usmrtil Onana rovněž."

Logo|foto:Český rozhlas

Ukázka z knížky Intimní historie
"V renesanci se názor na antikoncepci změnil rychle a radikálně v důsledku epidemie pohlavních chorob, které od počátku 16. století sužovaly celou Evropu. Syfilis se poprvé objevila roku 1495 mezi francouzskými vojáky v Neapoli. Šířila se neuvěřitelnou rychlostí. Ještě téhož roku ji zaznamenali v Dánsku, následujícího roku v Německu a Anglii. Do českých zemí dorazila už na konci patnáctého století. Říkalo se jí různě - španělská chřipka, francouzská nemoc, neštovice nebo neapolský mor. Jméno nemoci syfilis bylo převzato z básně veronského lékaře, uveřejněné roku 1530. V ní vystupuje smyšlený pastýř jménem Syfilis, žijící na ostrově Haiti. Díky této básni převládl názor, že novou nemoc přinesli z Ameriky lodníci, i když její původ ve skutečnosti není zcela jistý. Epidemie syfilis byla v počátečních letech strašná. Umíraly na ni stovky lidí, v některých městech byly zcela uzavřeny nevěstince (a nevěstky vymrskány z města), uzavřeny byly i lázně a podobná zařízení. Již roku 1495 vydal císař Maxmilián II. dekret, v němž prohlásil nemoc za důsledek hříšného a nemorálního chování křesťanů."

I přesto se rozvíjely další metody ochrany před početím a nemocemi, jak už si s PhDr. Vlastimilem Vondruškou, autorem knížky Intimní historie, povíme v příštím vydání historického magazínu Zrcadlo. Dvanáctý díl Intimní historie bude totiž patřit kondomům.