Integrace běženců? Dva jednoduché příklady z Vídně

6. květen 2016

Státní rozpočty a sociální systémy nedokáží reagovat na náhlé společenské výkyvy okamžitě. Jaké nápady, ať už podnikatelské anebo čistě neziskové, vznikly vloni v reakci na nebývalou migrační vlnu do Evropy?

Magdas Hotel stojí hned za vídeňským Prátrem. Na první pohled nezajímavý dům. Široké chodby uvnitř a design dlaždiček napovídají, že návštěvník vstoupil do bývalého pečovatelského ústavu pro seniory. Jde o hotel, který provozuje vídeňská Caritas. Nejzajímavější je koncept - většina zaměstnanců má cizí původ a v Rakousku dostali azyl. Při práci si cvičí němčinu i rozvíjejí své dovednosti v oblasti hoteliérství, které mohou využít na trhu práce.

Anita Arakelian je okatá usměvavá brunetka s náušnicí v nose. Dřív pracovala v luxusních hotelech Four Seasons a Meridien v Damašku. Anita musela odsud odejít a před půl rokem začala nový život v metropoli na krásném modrém Dunaji. Vítá a odbavuje hosty na recepci v hotelu, který přes veškerou přátelskost, barevnost a originalitu vybavení skutečně čtyřhvězdičkovým hotelem není. Přesto se sem hosté jen hrnou a v Magdas si rezervují i pobyty na jaro 2017.

„Je nás asi 14 různých národností. Když jdu do práce, vůbec necítím stres. Spíš se těším na své přátele, tedy na spolupracovníky. Všichni se snažíme vymýšlet, co na hotelu zlepšovat. V červnu budeme pořádat tradiční letní slavnost,“ říká Anita Arakelian.

Knihovna v ubytovně pro uprchlíky ve Vídni

Za originální a udržitelný přístup k integraci cizinců do rakouské společnosti získal letos Magdas Hotel jedno z patnácti ocenění SozialMarie. Na prvním místě skončila Fakulta architektury a územního plánování vídeňské Technické univerzity s projektem Displaced. A place for change.


„Bylo užitečné, že to nebyla teorie, ale praxe,“ ohlíží se za uplynulými měsíci student architektury Ruppert Gruber. „Sháněli jsme materiál, neměli jsme žádný budget. Přemýšleli jsme kreativně. Oslovovali jsme lidi přes facebook, hledali nábytek na ebay, obcházeli výprodeje. Metrem jsme převáželi dřevěné palety z druhého konce města. Někteří z nás se s uprchlickou tematikou setkali poprvé v životě. Jsem pyšný na to, jak se dům za tři čtvrtě roku proměnil.“

Porota ocenila prostorové i sociální zásahy 10 studentů architektury a jejich pedagogů při zútulňování jednoho z dočasných pobytových center pro žadatele o azyl. To bylo kdysi budovou ministerstva financí nedaleko nádraží Wien-Mitte. Dnes je tu kavárna, knihovna se studovnou, mateřská školka, bylinkové záhony nebo sprchový komplex ve dvoře.

V červnu 2016 musí běženci a s nimi i projekt Displaced budovu opustit. Chystá se tu rekonstrukce a v roce 2018 by tu měla být zahájena výuka vysoké školy užitých umění. Na otázku, jestli týmu Displaced není líto, že vynaložil takovou energii do prostoru, který poslouží jen tři čtvrtě roku, odpoví pedagožka Karin Harather lakonicky: „Ano.“ A dál hrdě ukazuje vyřezané stoly v kavárně, stlučené palety pro záhony nebo truhlářskou dílnu, kde se její studenti setkávají s žadateli o azyl.

autoři: Daniela Vrbová , sch
Spustit audio