Horký týden ministryně Kuchtové

Ještě před prvním září, když se učitelé poprvé sešli ve školách, vyhlásili stávkovou pohotovost za vyšší platy.

Prvního září pak začaly školy učit podle vlastních osnov, což novináři podle svého dobrého zvyku všechno přehánět nazvali revolucí ve vzdělání.

Zároveň odeslal ministr financí do vlády návrh rozpočtu na rok 2008, kde se peníze odebírají pouze jednomu resortu a tím je školství včetně vědy. Ve středu vyzvala předsedkyně poslaneckého klubu KDU-ČSL ministryni Kuchtovou k rezignaci, protože špatně připravuje program pro čerpání evropských dotací ve výší 130 miliard korun.

Protože chce ministryně čerpání evropských dotací převést na agenturu ministerstva průmyslu Czechinvest, rezignoval její náměstek pro vysoké školy Pavel Komárek a několik ředitelů odborů.

Nakonec se ozvali i rektoři, kterým vadí jednak to, že jim rozpočet nepřidává peníze aspoň podle inflace, jednak nepořádek při čerpání evropských peněz.

To je tedy výčet událostí, prostě samé revoluce, stávky, demise, hrozby. Na jednu ministryni toho je nepochybně příliš. Svádí to k dramatickým větám, které vždy usnadňují novinářům život. Ovšem soustředit se pouze na vnější stránku věci znamená zanedbat obsah.

Ve skutečnosti stojí české školství na křižovatce. Ekonomové už unavují tím, jak neustále připomínají, že investovat do vzdělání a modernizovat vzdělávací systém je jedinou cestou, jak se přiblížit k nejvyspělejším zemím. Tuto výzvu zřejmě nikdo na nejdůležitějších rozhodovacích úrovních české politiky neposlouchá a tak se připomíná v dramatických výkřicích a krizích.

Dokladů toho, že politika vzdělanost ignoruje, je několik. Už při jednání o vládě se bral vzdělávací resort jako méně významný a dostala ho nejmenší strana. V návrhu rozpočtu je méně peněz, než loni. Sama ministryně není schopna sama zajistit čerpání dotací a předá odpovědnost za rozdělování agentuře, na kterou nemá žádný vliv. Politicky je na tom tedy školství velmi špatně.

Úkoly se přitom odkládají. Ministryně Kuchtová prosadila, že se posune jedna z důležitých změn, tedy zavedení státních maturit. Stejný odklad čeká reformu vysokých škol, když vládní program prohlašuje, že se nebude zavádět školné.

Máme tady již zmíněnou revoluci, tedy výuku podle školních osnov, očividně však není veřejnosti jasné, co to má přinést. Stejně málo se mluví o přinejmenším stejně významné reformě, tedy zavedení systému celoživotního vzdělávání.

Důsledkem je logicky nejistota a nespokojenost na všech stranách. Už z prvního pohledu pod povrch je zřejmé, že za všechno nemůže ministryně Kuchtová, i když ledabylost v přípravě čerpání bruselských dotací padá na její hlavu.

Podívejme se na to v souvislostech. Česká společnost zažila s nástupem kapitalismu významný šok. Významně zpřísnily podmínky v podnicích, když ty méně efektivní zkrachovaly a byly nahrazeny zahraničními firmami, které mají přísnější pracovní řád. Do práce se prostě chodí včas a během pracovní doby se pracuje.

Ve školství se ohlašuje další civilizační změna. Češi žili dlouhá léta v blahém nevědomí o tom, že za své vzdělání jsou odpovědni sami. Stát jim přidělil nějakou školu a pak zajistil, aby si podle své profese našli práci. Funguje to do značné míry ještě dnes, protože sociálnědemokratické vlády přitáhly investičními pobídkami velké průmyslové podniky z ciziny, které si cení českých dělníků, zvyklých neodmlouvat a dělat, co jim řekne.

To však nestačí. Už dnes musí většina rodičů uvažovat o tom, jestli dá škola jejich potomkům profesi, na které se dá vydělat. A sami rodiče se musí zajímat o své další vzdělání, aby drželi krok s ostatními na svém pracovišti. Imperativem doby se stalo školení, kurzy, doučování. Jako kdyby přísná kázeň známá ze základních škol zasahovala už i mezi dospělé. Nejen odpracovat osm či více hodin a upalovat domů, ale také v nepřirozeném klidu soukat do mozku nezbytné nové znalosti. V politice - víc než někde všude - je hodně lidí, kteří jsou spokojeni sami se sebou a vzestup nároků na vzdělání si přirozeně neuvědomují. Poptávka po vzdělání však neuvěřitelně roste, lidé dobře tuší, že na něm závisí jejich kariéra a životní úroveň, dokonce ještě víc než na intrikách na pracovišti. Tradiční, jen málo pozměněný vzdělávací systém nemá dostatečnou nabídku a praská v samých základech.

Je to nad síly jediné ministryně, ať je jakákoliv, tak zní zkušenost prvního týdne školního roku. Pokud se kvůli tomu sejde vedení koalice, bude to jenom na místě.

Měla by ihned udělat aspoň to, co je nezbytně nutné: vyjasnit, jak bude v příštím roce financováno školství a věda z tuzemských i evropských zdrojů. A rozhodně k tomu nepustit ministerstvo průmyslu. Vedle toho ještě odbrzdit připravené reformy vysokých škol, maturit i celoživotního vzdělávání. Už není čas se ptát, ani rozmýšlet.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .