Hořký humor Karla Poláčka

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Karel Poláček

Řada našich předních spisovatelů má nesporně smůlu v tom, že je většinovými čtenáři vnímána hlavně jako autor jedné či nejvýše několika knih. Například pátečníci, a to právě ti literárně nejznámější: Karla Čapka sice díky jeho specifickému postavení v naší literatuře tento osud nepotkal, ale jeho bratr Josef, stejně jako Eduard Bass či Vladislav Vančura ho nesporně sdílejí.

Tato jména přitom nejsou vzpomínána náhodně, mezi pátečníky patřil i Karel Poláček, jehož kniha Bylo nás pět patří ke zlatému fondu naší (nejenom) dětské literatury. Dětský pohled na malé město, prostoupený svérázným humorem a navíc výrazně autobiograficky pojatý, přitom vznikal jako jakási autoterapie. Poláček psal tento příběh v době protektorátu, kdy mu bylo pro jeho židovský původ znemožněno publikovat a jeho celková osobní situace se stávala stále bezvýchodnější. Jeho další slavná kniha z té doby – román Hostinec U kamenného stolu – byla sice knižně vydána, ale jako autor musel být uveden malíř Vlastimil Rada.

Z jeho dalších próz jsou pak ještě známější Muži v ofsajdu o životě sportovních fandů (také díky filmovému zpracování) a „maloměstská pentalogie“ Okresní město – z pátého dílu se však dochovalo pouze torzo. Přitom jeho převážně v devadesátých letech vydané spisy mají dvacet silných svazků (dva doplňkové byly vydány později).

Vedle méně známých próz a Poláčkových aktivit v oblasti dramatu a filmu obsahují i jeho cennou publicistiku – především fejetony, sloupky a úvahy – zachycující různé oblasti prvorepublikového života. Kromě cyklu o českém humoru či důležitých autobiografických útržků, je zde například zachycena atmosféra pátečnických setkání (nekrolog věnovaný Karlu Čapkovi a otištěný v Lidových novinách patří k jeho nejkrásnějším publicistickým textům) a zajímavé momenty ze soukromí T. G. Masaryka.

Žurnalistický slovník z dvacátých let, k němuž přibyl pochmurný dodatek na počátku roku 1939, pak přináší úžasnou řadu floskulí, které ukazují jak na tehdejší stav obecného i konkrétně žurnalistického jazyka, tak na celkové společenské klima. Ve spisech je rovněž otištěna Poláčkova korespondence a Deník z roku 1943 – poněkud pochmurné čtení, i když ani zde nechybí humor, ovšem většinou hodně černý.

Smrt Karla Poláčka byla – díky nově zdokumentovaným svědectvím – poněkud posunuta v čase i prostoru a podle těchto nově zjištěných skutečností zemřel v koncentračním táboře Gleiwitz 21. Ledna 1945 nebo velmi těsně po tomto datu.

Pořad věnovaný Karlu Poláčkovi vysíláme v cyklu Portréty v neděli 25. listopadu ve 22:10 hodin.