Hollandová ve filmu obviňuje celou Evropu. Polští politici ji kritizují, ale ani ho neviděli, tvrdí publicista Sladký

Jako příklad uvádí spojení „polský koncentrační tábor“, které vyvolává velké pozdvižení a řada zahraničních politiků se za něj už musela omlouvat.

„Jsou dotčení, že někdo kritizuje Polsko za jeho hodnoty a politiku. Berou to jako útok na celý národ, Agnieszka Hollandová se v jejich očích stává agresorem, který svým kritickým názorem rozděluje polskou společnost,“ dodává.

Pavel Sladký, Český rozhlas|foto:Tereza Kunderová, Český rozhlas

Sladký podotýká, že film zatím v Polsku nebyl k vidění a nikdo z politiků, kteří se o něm tak kriticky vyjadřují, svá slova nemůže založit na přímé zkušenosti. Vycházejí třeba z rozhovorů, které Hollandová poskytla: „Myslím, že polské úřady se budou moct cítit nespravedlivě obviňováni, teprve až ten film uvidí.“

Film má přitom celoevropský přesah a na tom si prý režisérka dala záležet: „Je sice zasazen do konkrétních reálií Polska, do probíhající krize na hranicích, ale zároveň obviňuje Evropu z toho, že nedostává vlastním hodnotám a nechává se přesvědčit, že migranti nejsou lidé, ale projektily Alexandra Lukašenka.“

Čtěte také

Luboš Palata: Vládnoucí Polsko proti Agnieszce Holland. Kvůli filmu o běžencích

Mezinárodní kritika snímek přijala pozitivně a na festivalu v Benátkách obdržel i zvláštní cenu poroty. Snímek pojednává o migrační krizi na bělorusko-polské hranici, a to z několika různých perspektiv: rodiny z Blízkého východu, lidí z neziskových organizací pomáhající na hranici, polského pohraničníka, který neustále vrací uprchlíky na běloruskou stranu a čím dál víc ho hryže svědomí. A nakonec ženy, která se do regionu přistěhovala za klidným životem, stane se ale svědkyní ošklivé tragédie.

Otevřená kritika

Sladký nevylučuje, že kritika ze strany vládních politiků je motivována i snahou udělat z toho téma předvolební kampaně. Hollandová je v posledních letech považována za opoziční tvůrkyni. Ve svých filmech se často věnuje etickým otázkám a dějinám Evropy během a po druhé světové válce, včetně těch českých. 

Čtěte také

Jan Fingerland: Izrael a Polsko pohřbily spory o dějiny, ale ne dost hluboko

„Je potřeba říct, že nový film je podstatně konkrétnější a tvrdší v kritice. Zaznívá i jméno prezidenta Andrzeje Dudy, čili je o poznání jako drsnější a přímočařejší než její filmy z posledních 20 let. Je to mnohem palčivější téma pro mnohem více Poláků i Evropanů, pro které bude to, co ve filmu ukazuje, těžké skousnout,“ srovnává.

Hollandová pro film vůbec nepožádala o polské veřejné financování, protože by prý peníze stejně nedostala a mohlo by to přinést další problémy. Sladký ovšem poznamenává, že Polský filmový institut podporuje i projekty kritické vůči současnému Polsku, ať už jde o témata LGBTQ+ komunity či rasismu. 

Podle Sladkého bude zajímavé sledovat, jak bude film divácky úspěšný v Polsku a kolik ho stihne vidět před volbami. „Nemyslím si, že v Česku ho uvidí nějaké vyšší desítky tisíc diváků, blockbuster to není,“ uzavírá s tím, že příběh migrantů a lidí, kteří jim pomáhají či naopak zamezují ve vstupu do země, jsou konstanty, které mohou filmu umožnit promlouvat k divákům podobně silně i za 20 nebo 30 let.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.