Hojdarovy odposlechy

Své tvrzení dokládal fotodokumentací odposlouchávacího zařízení, které prý objevil už před rokem v kanceláři. Ředitel Bezpečnostní informační služby prý poslancům sdělil, že s tím jeho hoši nemají nic společného. Analýza zařízení prý dokázala, že jde o jednodušší typ, který používají především bezpečnostní agentury. Závěr sněmovní komise pro kontrolu BIS tudíž zněl, že neexistují pádné důkazy pro sledování poslance Bezpečnostní informační službou. V těchto dnech dodal Hojdar nové argumenty. Konkrétně nález další štěnice.

Tentokrát byla umístěna v autě a umožňovala Hojdarův odposlech až na vzdálenost 150 metrů. Policie, která zařízení demontovala, tvrdí, že má slušnou úroveň a že kdo ho do auta umístil, potřeboval k tomu několik desítek minut času. Z těchto indicií lze vyvodit, že šlo o profesionální práci. Na první pohled by logicky mělo hledání pachatele směřovat k BIS. Pokud by se toto spojení podařilo dokázat, nebyla by to příliš dobrá vizitka pro tajné služby.

Už jenom kvůli tomu, že Hojdar se na prověření automobilu domluvil s policií před třemi týdny. Bezpečnostní informační služba by tudíž měla dostatek času k demontáži zařízení. Hojdar tvrdí, že svůj automobil parkoval na delší dobu pouze doma v garáži, nebo v poslanecké sněmovně. Pro trochu zručnějšího člověka by neměl být problém se do těchto prostor dostat a třeba v noci štěnici celkem v klidu namontovat.

Ostatně některé bezpečnostní agentury disponují šikovnými zaměstnanci a byť to nikdo oficiálně nepřizná, protože to je v rozporu se zákonem, různé odposlechy používají. Když se k tomu přidá názor policie, že odhalení pachatele není příliš pravděpodobné, zůstane celý případ v rovině tvrzení proti tvrzení. Kdyby se tajné služby na Josefa Hojdara skutečně zaměřily, bylo by obtížné jim to dokázat. A pokud by šlo o rozpracovaný případ, neměla by BIS jediný důvod se k odposlechu přiznat. Kdyby se chovala jinak, bylo by lepší ji rovnou rozpustit. Čeští politici by totiž neměli být nedotknutelnou kastou a pokud mají tajné služby důvod se jimi zabývat, tak by to měly činit.

Samozřejmě ne kvůli politickým názorů. Třeba kvůli tomu, že politici rozhodují o spoustě závažných věcí. Například o privatizaci mnohamiliardového majetku, včetně severočeských dolů. Právě v této záležitosti se měl angažovat také Josef Hojdar. Takže třeba kvůli jeho kontaktům s podnikatelským prostředím by mohl být pro tajné služby zajímavý. To je samozřejmě pouze spekulace. Do stejné kategorie patří náznaky opozičních politiků, že by Hojdarův odposlech mohl souviset s jeho odchodem z poslaneckého klubu sociální demokracie. Jan Klas z ODS se nechal slyšet, že odpovědnost za problémy kolem odposlechů nese premiér Špidla. Ten prý podle Klase často navštěvuje sídlo BIS a pročítá si přepisy telefonních odposlechů.

Vladimír Špidla podle očekávání toto nařčení odmítá. Další hypotézou může být, že Hojdara odposlouchával kvůli jeho kontaktům na podnikatele někdo od konkurence. A v neposlední řadě lze vyřknout ještě jednu spekulaci, že jde o provokaci vyvolanou přímo Hojdarem. Zkrátka teorií existuje hned několik a šance na zjištění pravdy je malá. Třeba se nakonec dočkáme nějakého absurdního vysvětlení. V případě Josefa Hojdara by nebylo první. Asi málokdo si vzpomene na aféru před loňskými volbami do poslanecké sněmovny. Tehdy na sídlišti Chanov v Mostě propuknul skandál. Občané tam tehdy v obálkách obdrželi místo celé sady kandidátek jednu jedinou. Byl to lístek sociální demokracie a na něm byl zakroužkován Josef Hojdar.

Tehdy se spekulovalo, že mohlo jít o snahu Hojdarova týmu vylepšit mu volební výsledek. Nakonec byla celá kauza uzavřena tím, že na vině je třicetiletý muž. Ten prý s volebními lístky manipuloval kvůli sympatiím k sociální demokracii a hlavně k Josefu Hojdarovi. Také v kauze odposlechů by se nakonec mohl nalézt nějaký příznivec Josefa Hojdara, který si zamiloval především jeho hlas a chtěl ho pořád slyšet.