Hojdar

Je ale těžké vysledovat, co vlastně tím vším snažením poslanec Hojdar sleduje. Nějaký boj za jistoty a za dobrý život všech lidí a pracujících zvlášť to nejspíš nebude. Kdyby takovým bojovníkem poslanec Hojdar byl, jistě by se jeho jméno objevovalo častěji ve zprávách z parlamentních půtek o přijetí příslušných, lidu příznivých zákonů. To se však věru neděje.

Josef Hojdar, který zalíbení v Sociální demokracii nalezl až počátkem 90. let minulého století, když do ní přestoupil z Komunistické strany, je v současné době nejen předsedou hospodářského výboru Poslanecké sněmovny, ale, a to je pro veřejnost jistě zajímavější, také mocným hybatelem věcí v parlamentním a politickém zákulisí. K tomu mu slouží nebo naopak, tím si vysloužil, nejen členství v dozorčí radě České konsolidační agentury, což je jeden z nejmocnějších vlivových orgánů této protunelovávané země, ale podle časopisu Týden figuroval třeba i v představenstvu Mostecké uhelné společnosti, ovládané, jak by řekli Hojdarovi soudruzi z minula, ?uhlobaronem? Antonínem Koláčkem.

Ostatně bývalí soudruzi na Hojdara hledí s netajeným despektem a proto o něm prostřednictvím sdělení v tisku neváhají šířit, že nikdy nic takzvaně neudělal zadarmo a veřejnost se takto může též dozvědět, že Hojdarovy, řekněme, mimopolitické známosti pocházejí z takříkajíc kontroverzních podnikatelských kruhů kolem skupiny Agrocredit, ovládající řadu potravinářských a zpracovatelských firem.

Viditelný a zřetelně projevovaný nesouhlas poslance Hojdara s podobou reformy veřejných financí, jak jej navrhuje vláda, může vyústit i v její pád a to i v případě, že by Hojdar byl třeba jen tím jediným poslancem vládní koalice, který by proti ní hlasoval. Premiér, jak známo, totiž před časem prohlásil, že pokud Parlament reformu neschválí, vládu to položí.

Otázka, která musí člověku naskočit je, proč by poslanec Hojdar šel po krku vládě, která mu umožnila takto luxusní život v pěkně vystlané poslanecké funkci, vylepšené ještě mimoparlamentními prebendami?

Odpověď, ta nejjednodušší, by mohla znít, protože mu představitelé, ať už je to kdokoliv, nějaké vlády příští, přislíbili nějakou lepší budoucnost. Nepřímé indicie, že Hojdar hraje nějakou na více stran rozehranou vlastní hru, je více, ale nejspíš nejsilnější z nich je Hojdarem samotným zveřejněné podezření, že je už déle než rok kýmsi odposloucháván a monitorován. Vzhledem k tomu, že v jeho případně nejspíš nepůjde o běžné poslanecké neumětelství v ovládání středně složitých mobilních telefonů, vypovídá to spíše o tom, že Hojdarovy ekonomicko-politické činnosti vzbudily zájem některé ze státem placených monitorovacích služeb.

O to pochopitelnější je nyní Hojdarovo snažení nějak se před veřejností vyprofilovat jako ochránce sociálních práv občanů, pokud možno dříve, než bude mít nějaké větší politicko-osobní potíže, vygenerované třeba tím, že má být úplně v pozadí tlaku na vládu v otázce privatizace státních podílů v Severočeských dolech a v Sokolovské uhelné. Vláda má o nových majitelích tohoto kšeftu za nějakých 6 až 8 miliard korun rozhodnout ještě do konce letošního roku.

Takže takto viděno jsou všechna opoziční slova o tom, že Sociální demokracie vlastně nemá právo dělat reformu veřejných financí, neb taková reforma je všechno jiné, než s čím sociální demokraté vyhráli volby, věru slabá. Slabé jsou i Hojdarovy argumenty, že reforma potřebuje zrovna jeho pozměňovací návrhy, na nichž se ještě navíc jakoby snaží dohodnout s odboráři.

Reforma, jak upozorňují mnozí již od jejích narýsovaných počátků, je i v podobě, jak jí vláda nyní předkládá, nedostatečná a slouží, soudě podle modelu pana Hojdara, spíše jako malebná hrací plocha pro smělé tahy ekonomicko-politických šikulků na jejich soukromé cestě za soukromým štěstím, provozované ovšem ve veřejné službě.

Mimochodem, pan poslanec Hojdar má být v září v době, kdy budou vrcholit zákulisní parlamentní jednání o osudu reformu veřejných financí, na týdenní služební cestě v Mexiku. Bude tam konference Světové obchodní organizace a pan Hojdar tam bude Českou republiku za peníze daňových poplatníků jistě řádně a prospěšně reprezentovat.