Hledání SuperStar

Proč na to vzpomínám? Obsazená země, vláda dosazená okupantem, strach z nedozírných následků, to byla jedna realita. Říkejme jí ta pravá, syrová, skutečná. Skvělý sportovní výkon, pohár vítězství, to byla druhá realita. Také nějak skutečná, ale méně než tamta. Vůči té první byla vlastně - virtuální. Oni nás ujařmili, a nadlouho, ale my jim to zase natřeli v hokeji.

Naši tehdejší pošetilost nechvílím, ale posuzuji ji s trochou shovívavosti. Vše se tenkrát dělo pod tlakem, realita byla skličující, mnozí neuměli uniknout jinam než do jiné reality. Do té virtuální. Vydrželo jim to jen pár týdnů. Jak jinak jsme na tom dnes - dalo by se říci. A přece!

Nikdo nás neokupuje, vládneme si sami jak umíme, ale supíme pod tíhou neřešených problémů, navíc jsme stanuli na křižovatce dějin, našich i evropských - a vida! Sebemenší příležitost úniku do virtuální reality je pohotově využita. Nedávno to byl hokej, teď je to "hledání SuperStar". - Někdo mi namítne, že jde o záležitost jepičí povahy, proč s ní tolik nadělám? Pozor! Této mediální kampani věnují napjatou pozornost miliony lidí. Přitom miliony lidí nepřišly k posledním parlamentním volbám a možná, že nepřijdou ani k těm evropským. Není tu opět preferována příjemná virtuální realita před tou nepohodlnou, ale skutečnou?

Soutěž zvaná "Česko hledá SuperStar" mě nechává emočně chladným. Snad právě proto si mohu dovolit pár suchých poznámek o tom, co tento sociopsychologický jev říká o naší společnosti (a nejen o ní, podobné kampaně se konají i jinde).

Především je znát, jak se časem proměnilo působení masmédií. Tón jim suverénně udává televize, zejména ta komerční, neboť všechna se řídí podle ní. Mediím už nejde o to informovat, pomáhat rozumět. Chtějí upoutat, zaujmout, vyvolat vzrušení a vytvořit na ně návyk. Daří se jim to dosahováním zábavnosti za každou cenu. Povedlo se jim zaplnit milionům lidí většinu jejich volného času. Je to, jako kdyby jim někdo zavedl do mozkového kmene elektrodu a určoval obsah jejich vědomí.

Ty miliony si to nechávají líbit. Změnila se totiž i společnost. Stala se masovou, konzumní a ovladatelnou. Bývala takovou i dřív, ale dočasně, v dobách velkých sociálních frustrací. Dnes je při obratné mediální strategii manipulovatelná kdykoli. Vždyť i výsledky voleb jsou značnou, možná i rozhodující měrou dány volební kampaní, která předchází krátce předtím.

Celé to třeštění kolem "hledání SuperStar" napovídá, jak se změnila mentalita těch, jimž říkáme "mladí". Sociologové, kteří je sledují, hovoří o "generaci zaměřené na prožitek". To znamená, že jejich představy o životě a o tom, čeho chtějí dosáhnout, nepočítají s dlouhodobou perspektivou. Zaměřují se na přítomný okamžik a jeho emoční prožití, které má být vystupňováno ad maximum. A na vyvolání zájmu, pozornosti. Kampaň "hledání SuperStar" jim nabízí fantastickou šanci: katapultáž rovnou mezi celebrity. Pro život je to ambice spíš nepraktická, ale úplně nová taky není. Uvažme, kolik seniorů nemá jinou vizi než doufání v zásah Štěstěny - a jaké zisky z ní plynou sázkovým kancelářím. Ano, pomyšlení, že náplní života se stává potácení se od happeningu k happeningu, od kampaně ke kampani, je přinejmenším mrzuté. Chtělo by to vzepřít se. Nenechat si to líbit.