Historie Plus: Salóny Almy Mahlerové

03175249.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03175249.jpeg

„Chtěla bych vykonat něco velkého. Chtěla bych napsat skutečně dobrou operu, což se ještě žádné ženě dosud nepodařilo. Ano, přesně to bych chtěla. Chtěla bych zkrátka něčím být, něčím se stát.“ To si napsala dvacetiletá Alma v únoru roku 1899 do svého deníku. A opravdu se zapsala do historie, ale skladatelská dráha ji minula.

Těžko najít výjimečné velikány daného období, kteří by „neprošli“ jejím životem. Také prostředí, ze kterého pocházela, ji předurčovalo k tomu, „že se mohla dostat takřka kamkoliv“, jak vysvětluje vídeňská kunsthistorička Dunja Slavik a míní tím tzv. vyšší společnost či společnost s uměleckým zaměřením, která právě v období na přelomu 19. a 20. století patřila k vídeňské smetánce.


Pořad připravila a moderuje Ivana Denčevová, hosty jsou historik doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D., a ve Vídni kunsthistorička Mga. Dunja Slavik. Režie Yvona Žertová.

Jejím otcem byl známý krajinář Emil Jakob Schnidler, matka Anna Bergenová byla zpěvačkou. Měla hudební nadání, a také její pokusy o výtvarnou práci či snaha o literární činnost byly Almě od dětství zcela vlastními. Připočtěme k tomu, že sama Vídeň byla v té době centrem kulturního a společenského dění. „Odehrávalo se tam vše klíčové,“ vysvětluje historik Michal Stehlík.

A právě tam nacházíme dodnes místa, kde byly proslulé salóny Almy Mahlerové centrem setkávání. Ostatně v jednom takovém, konkrétně v salón její přítelkyně spisovatelky, novinářky a divadelní recenzentky Berty Zuckerkandl, se seznámila s proslulým hudebním skladatelem a ředitelem vídeňské Dvorní opery Gustavem Mahlerem.

Následovalo jejich devítileté manželství s nejrůznějšími peripetiemi a zákrutami. Pokud bychom měli připomenout další velká jména z jejího intimního okruhu, tak je to jistě také její druhý manžel architekt Gropius, třetí manžel spisovatel Franz Werfel a nesmazatelné stopy zanechala také například v malířích Oskaru Kokoschokovi nebo Gustavu Klimtovi.

Alma Mahlerová s dcerami Marií (vlevo) a Annou, kolem roku 1905

V centru Vídně je ulice Elisabethstrasse, kam se do domu č. 22 Alma nastěhovala několik let po Mahlerově smrti a zřídila zde svůj proslulý salón – celý v rudé barvě. Scházel se tam u ní celý umělecký svět Vídně, např. Arnold Schoenberg, Alban Berg či Bruno Walter. Dalším místem, kde se scházeli její hosté, byla luxusní vila na Hohe Warte, vídeňském předměstí.

Ve svých vzpomínkách k tomu mimo jiné uvedla: „Zařizovala jsem ten krásný panský dům v obrovském spěchu. Stal se útulným a měla jsem z toho čím dál větší radost. Dala jsem přistavět velký hudební salón.“ Ale to už jsou 30. léta, kdy se mění společenská atmosféra a svět postupně kráčí k tragické 2. světové válce. Franz Werfel je nucen, spolu s manželkou Almou, prchnout z Evropy a ocitají se ve Spojených státech amerických.

Zde Alma žije až do své smrti v roce 1964, ale ve zcela jiných podmínkách a zcela jiném světě. Salóny nejen že vyšly z módy, ale také její život se odebírá k jistému „budování“ manželky-vdovy. Po několika letech bylo její tělo převezeno do milované Vídně a pohřbena je na hřbitově v Grinzingu, shodou okolností nedaleko od Hohe Warte.

Její životní příběh je tak barvitý, plný různých rozporů a zákrut, že se stala klasickou „femme fatale“ a stále přitahuje nejen zájemce o dané období, ale také o Almu samotnou. Takže můžeme říci, že se jí vlastně povedlo „vykonat něco velkého“, byť v jiném směru…