Guasti: Uvízli jsme v banálním antikomunismu, naše vnímání levice i neoliberalismu je pokřivené

Politické spektrum se mění, upozorňuje politoložka Guasti: dochází k rozmělňování dvou dříve dominantních táborů sociálnědemokratických a lidoveckých stran, posilování populistů a radikálů, kteří se přesto stále pohybují v mezích demokratického pluralismu, ale i extremistů odmítajících reprezentativní demokracii, často pod rouškou prosazování demokracie přímé.

Guasti si všímá zajímavého přerodu (post)komunistické strany v Německu. „Jeden můj kolega to popisuje tak, že když se červení stávají hnědými. To je ta nová strana Sahry Wagenknechtové, která má velkou podporu v bývalé NDR,“ upozorňuje.

„To, co je pokřivené, je naše vnímání levice, které uvízlo v něčem, co nazvu jako banální antikomunismus. Což je paradoxní, protože Češi třeba velmi málo tolerují nerovnosti. Když se podíváme na naše neoliberální ikony, tak Václav Klaus vlastně neprovedl nijak radikálně neoliberální reformy. My o sobě rádi nějak uvažujeme, ale realita je jinde,“ dodává.

Pojmy mimo realitu

Novinářka Apolena Rychlíková se domnívá, že český „banální antikomunismus“ není reakcí na cokoli spojeného s minulým režimem, ale využívají ho lidé, kteří se snaží z veřejné debaty vytlačit sociální otázky a delegitimizovat standardní výdobytky západních socialistů.

„Pojmosloví už v politice přestává dávat jakýkoli smysl. Piráti jsou extremisti, Petr Fiala (ODS), Andrej Babiš (ANO), všichni jsou nalevo. Filip Turek (Motoristé a Přísaha) přišel s tím, že zachránil českou pravici. Je to absolutně odpojené od reality,“ míní.

Ani fakt, že hnutí ANO dnes volí levicoví voliči, podle ní neznamená, že jde o stranu levicovou. Protože Babiš nereprezentuje žádný z nejdůležitějších levicových principů, jako je politika založená na solidaritě a rovnosti.

Čtěte také

Politoložka Smejkalová o české levici: Neustále bojuje o legitimitu své existence, je těžké se prosadit

„Coby jeden z nejbohatších Čechů naopak musí proti levicové politice bojovat, protože jde proti jeho zájmům. Vlastně jen využívá toho, že pravicová koalice je spojená s rozpočtovými škrty a on brání hráz jakéhosi neexistujícího sociálního státu,“ doplňuje.

Dělící linie

Komentátor David Klimeš podotýká, že levice má více směrů: nemusí to být jen progresivní zelená levice, ale může být i národovecká, konzervativní či přerozdělovací.

Dělicích linií, podle kterých je možné strany pozicovat na politickém spektru, je navíc mnoho – od vztahu k Evropské unie přes postoj k islámu, migraci, občanským právům po názor na rusko-ukrajinskou válku.

„Když v Itálii nastupovala Giorgia Meloniová, tak kolegové z italských univerzit psali, že nastupuje fašismus. A teď je to docela mainstreamová strana, byť hodnotově velmi konzervativní; a v české debatě, kde všechno řešíme podle vztahu k Ukrajině, tak je s námi v souladu,“ podotýká.

„V postoji k Rusku s ní třeba můžeme souhlasit, ale jestli můžete být v pohodě – to záleží, kým jste. Pokud patříte k LGBT menšině a máte spolu adoptované dítě, tak už (podle Meloniové) vaše dokumenty nejsou platné,“ namítá Guasti a dodává:

„Co bychom si z toho měli odnést, je to, že jestli nám demokracie zůstane, záleží na každém z nás. Nemůžeme si dovolit politiku vnímat jenom týden před volbami.“

Politický podcast Chyba systému najdete na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu v sobotu 27. července po 11. hodině a v neděli 28. července po 18. hodině.