Gross u Klause
Jmenování Stanislava Grosse premiérem se očekávalo, a poté co předložil prezidentovi podpisy většiny poslanců slibujících vyslovení důvěry nové vládě, nebyl důvod s tímto krokem otálet. Soudě podle úsměvů, které zaznamenaly televizní kamery, přijal prezident příštího premiéra v dobrém rozmaru.
Důvodem srdečné atmosféry ovšem určitě nemohl být koncept koaliční smlouvy, se kterým vstupují sociální demokraté do koaličních jednání. Především zvyšování přímých a majetkových daní a prokazování původu majetku jsou záměry, které na Václava Klause nemohou udělat dojem. Byl-li tedy prezident ke Stanislavu Grossovi vlídně vstřícný, nemusí za tím být politika. Vysvětlením může být, že prezident měl jednoduše včera skvělý den. Kromě Grosse ho navštívili také dva hokejisté se Stanleyovým pohárem a dovolili mu zcela bezprecedentní věc, totiž pozvednout tuto trofej nad hlavu. Tím se zatím nemůže pochlubit žádný prezident americký. Výsada takového gesta patří výhradně hráčům, kteří kvůli tomu musí v NHL nabruslit kilometry, podstoupit nejednu rvačku a trefit spoustu puků.
Nebýt toho, že hitem amerických televizí je v těchto dnech kongres demokratů, kteří se chystají oficiálně nominovat svého prezidentského kandidáta, možná by záběry Václava Klause s pohárem nad hlavou obletěly Ameriku. Pokud jde o Stanislava Grosse, musí být s atmosférou svého jmenování premiérem spokojen. Strana mu svěřila péči o volební preference, a pokud by například díky včerejšímu otcovsky vlídnému zacházení prezidenta zastavil jejich hrozivý pád a důvěra občanů k ČSSD se začala zvedat, znamenalo by to pro Grossovu politickou budoucnost víc než držet nad hlavou Stanleyův pohár.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.