Georges Celemenceau chtěl kompenzace, dostal ale Hitlera. Přispěl svou tvrdostí k další válce?

25. říjen 2018
Georges Clemenceau, David Lloyd George a Vittorio Orlando

„Nastal čas účtování.“ Těmito slovy bylo 7. května 1919 zahájeno čtení mírových podmínek pro Německo na konferenci ve francouzském Versailles. Výrok je připisován muži, který na konferenci hrál pomyslné první housle: francouzskému premiérovi Georgesi Clemenceauovi (1841-1929).

Vystudovaný lékař se medicíně v podstatě nevěnoval, stal se z něj novinář a politik. Za řečnickým pultíkem byl obávaným rétorem; coby novinář se zapsal do dějin, protože po jeho článcích padlo postupně několik francouzských vlád. 

Od roku 1902 byl senátorem, mezi lety 1906 až 1909 a znovu 1917 až 1920 francouzským premiérem. Společně s britským premiérem Davidem Lloydem Georgem, americkým prezidentem Woodrowem Wilsonem a italským premiérem Vittoriem Orlandem jednal Clemenceau v letech 1919 a 1920 na Versailleské mírové konferenci o poválečném uspořádání Evropy a profiloval se jako zastánce tvrdého postupu proti poraženému Německu.

Zastánce tvrdého přístupu k Německu

Mírové konferenci v Paříži (1919): premiér David Lloyd George z Velké Británie, Premiér Vittorio Orlando za Itálii, francouzský premiér Georges Clemenceau a americký prezident Woodrow Wilson

„Sešli jsme se, abychom rozhodli o míře německé viny a o výši válečných reparací. Chceme své země znovu postavit na nohy. Ti, kteří tolik vytrpěli – Francouzi, Angličané, Belgičané, Italové —‚ ti všichni chtějí kompenzace za škody,“ prohlásil Clemenceau při zahájení konference.

Jeho postoj byl oprávněný – jak napsala Margaret Olwen MacMillanová v knize Mírotvorci, ve válce zahynula čtvrtina francouzských mužů mezi osmnácti a třiceti lety, dohromady téměř půldruhého milionu z celkové předválečné populace 40 milionů.

Z hlediska věkové skladby přišla Francie o vyšší procento své populace než kdokoli z agresorů. Patnáct a půl tisíce čtverečních kilometrů Francie, které před válkou produkovaly 20 % celkového výnosu plodin, 90 % železné rudy a 65 % oceli, bylo naprosto zničeno.

Atentát na premiéra

Partneři při vyjednávání Clemenceauovu pozici chápali, co možná nejtvrdší postup proti poraženému Německu ale neschvalovali: „Nesmíme si z Němců udělat nepřátele. Teď jsou možná na dně, ale nikdo není na dně provždy,“ řekl prezident Wilson. A David Lloyd George mu přizvukoval obavami v tom smyslu, že až příliš tvrdé podmínky by mohly Německo dostat do náruče bolševismu nebo jiného politického radikalismu.

Clemenceau, na kterého byl v době jednání mírové konference spáchán atentát (francouzský anarchista Louis Cottin vystřelil na Clemenceaua deset kulek, jedna z nich prošla lopatkou a zastavila se až u páteře, premiér přežil), nakonec všechny přesvědčil o nutnosti tvrdého postupu vůči Německu.

To bylo „odsouzeno“ k zaplacení 269 miliard zlatých marek, ekvivalentu 96 tisíc tun zlata. Astronomické reparace přivedly německou ekonomiku ve 20. letech k bankrotu a následně k tomu, před čím varoval Lloyd George: k nástupu nacismu. Německo nakonec veškeré reparace splatilo až v říjnu 2010, pětašedesát let po konci další ničivé války.

Byl Georges Clemenceau coby pomyslný architekt versailleské mírové smlouvy tím, kdo svojí tvrdostí přispěl k propuknutí druhé světové války? Nejen na tuto otázku se pokouší odpovědět historik Jan Adamec v pořadu z cyklu Portréty.

Spustit audio
autor: David Hertl

Související