František Roith. Výrazná tvář moderního klasicismu české architektury

Roith se narodil roku 1876 v Pardubicích, kde absolvoval reálku. „Pak odešel do Prahy, kde studoval na české technice stavitelství a na německé větvi architekturu u velikána oboru Josefa Zítka, autora Národního divadla a Rudolfina.“

Vídeňská inspirace

Logo|foto:Český rozhlas

Mladý umělec pokračoval ve studiu na akademii ve Vídni v ateliéru Otto Wagnera, jednoho z nejvýznamnějších představitelů vídeňské secese.

„V roce 1905 postavil první dům na našem území a to v Plzni. Nebyl to velký objekt, šlo o nárožní malý činžák, ale stavba nesla rysy Wagnerovské secese. Dům byl ve 20. letech přestavěn na sanatorium.“

Tehdy začínající architekt se v roce 1910 účastnil soutěže na sanatorium v Podolí. Sice nevyhrál, ale jeho návrh byl radikálně moderní, podobně jako návrh Josefa Gočára. Nakonec byl postaven novobarokní komplex dnešního Ústavu pro péči o matku a dítě.
Zdeněk Lukeš

S rokem 1910 je svázán vlastní dům Františka Roitha v Praze. „To je velký činžák na rohu Dřevné ulice a Rašínova nábřeží, stavba na svou dobu mimořádně moderní s tvrdými omítkami i cihelnými pásy, nad vstupem je krásný reliéf sochaře Jana Štursy.“

„Meziválečná a bohužel poslední etapa jeho tvorby, protože Roith zemřel v roce 1942, je ve znamení tří základních témat: velkých administrativních paláců, vodních děl a drobné architektury od rodinných domů po hrobky.“

Stavby na Václavském náměstí

Postupně vznikla bývalá budova šekového úřadu na Václavském náměstí, kterou Roith navrhl ve 20 letech, ve 30. letech byla dokončena a hostí dnes kavárnu. Ze stejné doby pochází další stavba.

„Tou je budova dnešní Komerční banky také na Václavském náměstí. V 90. letech došlo k rekonstrukci a dostavbě dvorní části. Oslovena byla známá architekta Eva Jiřičná, která prostor dotvořila zavěšeným kruhovým svítidlem uprostřed dvorany a dalšími menšími zásahy.“

František Roith se uvedl jako čelný představitel moderní architektury, ale k zásadní zakázce se dostal až před 1. světovou válkou, kdy byl v rodných Pardubicích podle jeho návrh postaven palác pardubické spořitelny.
Zdeněk Lukeš

Stejně významná je i budova dnešní České národní banky, původně stavěná jako Banka živnostenská. „František Roith zachoval z původní Polívkovy stavby plastiky génia se lvem od sochaře Antonína Poppa.“

„Roithova budova je ale mnohem větší než původní objekt. Stavba je ve stylu moderního klasicismu, pasáž můžeme označit za funkcionalistickou.“

Roithovy ministerské budovy jsou robustní a citlivé k historickému kontextu

Pasáž České národní banky, Praha|foto:Eva Odstrčilová

Architektova talentu využil i československý stát při stavbě budovy ministerstva zemědělství. „Stavbě předcházela velká soutěž řešení pravého vltavského břehu od Štefánikova k Hlávkovu mostu. V soutěži uspěli hned tři Wagnerovi žáci: Bohumil Hypšman, Antonín Engel a František Roith. Tito umělci také započali s projektováním zástavby této lokality.“

Jednou z prvních staveb byla budova Úrazové pojišťovny, která je dodnes prázdná a čeká se na její nové využití. Další bylo ministerstvo železnic, dopravy a budova KSČ. „Tu projektoval architekt Engel. A do třetice je to právě budova ministerstva zemědělství na Těšnově.“

„Její projekt vznikl v polovině 20. let, stavba byla dokončena na prahu let 30. Budova má kamenný plášť, žulový obklad, portikus, který zdobí plastiky Karla Štipla, Vojtěcha Suchardy a vitráže malíře Václava Karla... Tato budova si zachovala prvorepublikovou noblesu.“

Protože je mezi architekty velká řevnivost, dostal se Roith, který získával hodně zakázek, do podobné pozice jako jeho předchůdce Osvald Polívka, tvůrce mnoha monumentálních pražských budov... Pokud má někdo takové zakázky, zejména od bank, tak je jasné, že nebude patřit k představitelům levicové avantgardy.
Zdeněk Lukeš

Další ministerskou budovou Františka Roitha je ministerstvo financí. „Vidíme tady podobné materiály jako u předchozí ministerské stavby, stejné vitráže, ale je to komornější prostředí.“

Stavbu tvoří křídla kolem Vojanových sadů. „Původně tu byl klášter, ten byl ale doplněn o Roithovy budovy. I tady se stavělo na přelomu 20. a 30. let.“

„V Roithových stavbách vidíme dokonalé řemeslo a krásné materiály. Architekt spolupracoval s několika výtvarníky, kteří se podíleli na výzdobě, což u avantgardní větve české architektury nebylo tehdy vůbec běžné... Budovy jsou robustní a zapadají do daného historického kontextu,“ chválil Zdeněk Lukeš.

O dalších stavbách, projektech i o životě architekta Františka Roitha se dozvíte v pořadu Leonardo Plus.